AnniePodle té poslední věty to tak vypadá. Ale mám pro tebe i něco optimistického. (i když tebe by to mohlo poznamenat ;-))
Patricia Cabot: Výuka lady Caroline
Oldag 2009
  I když se mi tahle obálka celkem líbí, tak by mě zajímalo, proč si tvůrci obálek myslí, že je třeba hrdiny co nejvíc odhalit. Zvláště u knížek z 19. století je to jako pěst na oko:-( Navíc že by byla hrdinka blonďatá?
Co se týče samotné knížky – příběh je to bezesporu originální a hrdinové se chovají dost nepředvídatelně (tedy hlavně hrdinka). Bohužel se nemůžu zbavit dojmu, že autorka se snaží být vtipná za každou cenu.
s. 85
“Nesmíte...“ přemítal o jejích slovech. „Bože můj. Máte snad uloženo domácí vězení?“
„Ne,“ odsekla. Ačkoliv nevyřkla ta slova nahlas, byl si jistý, že v podtextu v těch průzračných očích čte ty debile.
Což mě – přiznávám- celkem pobavilo, ale do příběhu z roku 1870 se to moc nehodí.
Ale hrdina mi víc než kdy jindy připomínal Richarda.
|
Registrace nového uživatele 
