Poezie neexistuje (aspoň v mym pojetí ne) a dokud ještě věřim, že mý myšlenky můžou bejt k něčemu
Proč
Proč mam pocit, že lidi, který bych ráda, mě ignorujou, proč nereagujou, proč cítim úzkost, proč nechci vidět řešení, proč jsem zalezlá ve stereotypech, proč mam pocit, že je jedno, komu co řikam a koho kdy potkam, proč jsou věci stejný nebo jinak horší, proč musim chodit cítit na koncerty a filmy a ta bolest mi nevadí,proč mam pocit, že je všechno na nic, jedno, uzavřeně, proč nevydržim dělit se jenom o radost, proč se bojim připoutanosti i svobody, proč bolí myšlenky na cokoliv, proč nedokážu přestat vzpomínat, takhle myslet a ptát se, proč se chytam a zároveň zůstávam jen v sobě, proč nemůžu v noci v klidu spát, proč necítim klid tak často, proč mi neni jedno spousta věcí a současně mam pocit, že jo, proč mi nepomáhá, že vim, že jsou to jenom pocity a mý černý brejle, proč neumim, než lehce se dotknout a hned zas odejít, proč mi tohle nepomáhá, proč mam pocit, že chápu a přitom ani nevidim dál, než do sebe a proč i to se mi zdá, že jen na povrchu, proč se neumim dělit a přitom se necítit sama, proč tak málo vnímam to, co zkoušim už tak dlouho, proč mam pocit, že se to nemění, nelepší, proč mě to tak bolí v krku, proč, proč, proč, proč... Proč ani nepoznam, jestli je to póza nebo ne a debilně si stěžuju, i když nesnášim pozérský fňukání, proč tohle pošlu.. Proč mi to přijde sbližující a hned zas maximálně oddělující.. Proč tohle zveřejnit a proč ne.. Proč bejt jenom silná navenek a proč nebejt, proč se bát a proč ne. Existuje vůbec síla a slabost? Proč....- už jsem toho napsala tolik, že to začíná zabírat a měnit se.. Proč to neříct, když se o nic neprosim a proč někdy neprosit... a jindy nebejt jen tak- beze všech a beze všeho. |
Registrace nového uživatele 
