TeďMyšlenky při poslechu této náhodně vybrané písničky, slyšené poprvé poprvé (ale zato teď patřičně opakovaně, než to celý sepíšu) v životě, pustit ze řetězu
nemusím s tebou mluvit
nemusím na Tebe myslet
ale když jsme spolu
když si píšem
když se objímáme
když spolu ležíme v posteli
když nosím tvoje ponožky
tvoje tričko
vidím, co se ti líbí
když na vás myslím
rozpouštím se
a ačkoliv nemůžu psát
jen se mi rozšiřujou oči
a něco uvnitř zužuje
ačkoliv nemůžu mluvit
nemůžu dejchat
někdy
žárlim
a nejsem si jistá
a blbě se mi poslouchá mý jméno
a "miluju tě" a
dík, že jsem se Ti moh svěřit
a podobný věci
z vašich úst
nebo psaný vaší rukou
jste pro mě důležitý
(a já jsem poklad- vzácný
jako lapis lazuli
bez ohledu na to, jak vypadá
a kolik stojí,
jak jsem se před chvílí dozvěděla)
a víte to
můžem bejt kdykoliv spolu
jsme
tam, kde to začalo, a pokračovalo
na tý barevný zastávce
ten první večer, kdy už jsem věděla,
cítila, kdys mi vyplnil celej svět-
nebo aspoň všechno v tý chvíli důležitý
podtrhnul
fascinací
všechny ty jasný vzpomínky
na první řeči, pocity,
pohledy, pokusy o komunikaci
překvapení
a možná jsme na tom podobně,
každej si spoustu věcí nepamatujem,
ale některý jo,
a vim, co si dáme spolu
Tvý kafe s kakaem u vás doma na pohovce
tvuj joint bez zapalovače v autě
alžírskou kávu v kuchyni
puerh na meditacích
kdekoliv
s každým
něco jinýho
nebo jinde
určitě
v jiném spojení v místě, čase a vláknech, co nás svazují spolu,
vždycky dva a dva k sobě
stříbřitě barevně
jako biblický had
jemňoučký pavučiny- někdy modrofialový, jindy červený,
žlutooranžový, zeleně- hnědý
podle toho, jaké vyzařujete
(vyzařujeme dohromady)
barvy
a s každým
popiju čaj
vím, jaký vybrat
(na)tolik (vás) znám
hudbu
tu naši
čas
ten (je) náš
(whisky, víno, pivo, ... Jäegermaistera, Metaxu,..)
abych (na nic společnýho nikdy) nezapomněla
na radost
z přítomnosti
na žádnýho z vás
..na to, že jsme
byli jsme
a vždycky budem
spolu
dohromady
nikdy každý zvlášť
|