Proč
natahuju ruce
po něčem,
co není moje?
Proč v málu vidím hodně,
nebo snad ne?
Proč chci pořád víc?
Proč kousek Tebe nestačí?
Když pozapomenu,
jak chutnáš,
dostanu další,
extra rozbalený
Je mi špatně,
že pro mě jsou
jenom ty kousky
že pro mě jsou to
nakonec
jenom kousky,
který zhltnul čas
v paměti sládne vzpomínka
na rozpuštěné hranice
Přitom
bála bych se dostat víc
Nemůžu přijmout ani tohle
Natahuju se po kapkách vody,
které mi stékají po rtech
Nejsem schopna
oddělit je od sebe
Když se mi to podaří,
vstříc Tvým
bolí mě jejich otevřenost,
protože co láká,
je přeci tajemství
Nemůžu zůstat kamenná,
když bolestí se rozpouštíš
instinkt velí přijmout Tě,
krvavé rány uzdravit
Zmatená,
ale s pocitem, že ne
sama
Chci pomoct,
toužím naplnit
Snažím se říct, co můžu,
pak zas neříkat nic,
i když by to šlo samo
pro Tebe
o mně
Nechci
utopit,
přehrada trochu protržená
čeká, až ji zcelí čas
Snažím se
nechat nasytit
tím, co mě právě
hladí,
co naslouchá
Po čem se nemusím
natahovat
Snažím se spočívat,
však pořád hledám slova
uprostřed zrcadel
i na krajích
hladina není nikdy klidná
a potápět se
neumím? |
Registrace nového uživatele 
