Marco [20791]: "naštěstí imo tak 70% mládeže v barech a na diskotékách vnímá realitu jinak - a konzumují jakékoli drogy dle jejich libosti."
Nejsem si jistý, že je slovo "naštěstí" na místě. Já to vnímám jako velké neštěstí až tragédii. A to zejména proto, že obecně velmi klesá informovanost lidí a mládeže zvlášť. S drogami se musí umět zacházet, něco se o nich dozvědět dřív, než si to aplikuju, a samozřejmě pak tu jsou látky, které jsou kurevsky návykové už po první-druhé dávce. Samozřejmě to není řeč o tabáku, ale když už jsi použil termín "jakékoli drogy"...
Ten věkový limit je věcí diskuze, můj názor je, že od návykových látek by měly být děti drženy dál (a měly by maximálně dostat ochutnat pod dohledem někoho soudného) až do chvíle, kdy budou jakž takž schopny posoudit rizika, která ta konzumace přináší.
Ostatně dětem, které jsou ve vývoji (a to do nějakých 17-18 furt ještě jsou) můžou tyhle látky (a jejich vedlejší účinky - přičemž vedlejším účinkem je i to, že někde na půl dne vytuhnu na studený zemi) nepěkně pocuchat organismus a je docela škoda mít celý život nalomené zdraví kvůli pár blbejm úletům. Jeden můj kamarád s jednou ledvinou (a i tou jen polofunkční) by mohl vyprávět, jestli by si svůj pubertální úlet raději neodpustil.
Pochopitelně, ani u padesátiletého člověka není jistota, že má dost rozumu na svobodné a soudné rozhodnutí. Ale holt se společnost shodla, že osmnáct je ta hranice, kdy člověk plně přebírá zodpovědnost za všechny své činy a tak já vnímám, že i rozhodnutí o konzumaci látek, které člověku prokazatelně nějak škodí (ale současně ho nějak obohacují) by mělo přijít až po dosažení téhle hranice. |