Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Modrá je dobrá
zelená je lepší

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Nelze jinak než... [ŽP: 24 týdnů] (kategorie Literatura) moderuje pingu.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 17:46


...si to zapsat

Můj nejoblíbenější spisovatel William Saroyan se v jedné knize zamýšlí:

"Hodně se cituje, hodně se traduje. Vypráví se mnoho nejrůznějších příběhů,
sepisují se dějiny, podávají se zprávy, uvádějí vysvětlení,
ale řekl vůbec někdy někdo něco?"


Pokud vás něco při četbě natolik upoutává, že si to zapisujete jako já, budu ráda, když se o to podělíte.
Vypisování při četbě je mojí dlouholetou posedlostí a zajímá mě, jestli tímto syndromem trpí ještě někdo jiný.


       
Hranice jsou neomezené - nemusí se jednat jen o zápisky z literárních děl, mohou to být jakékoli oblíbené výroky.
Když budete mít chuť nebo nutnost svůj výběr nějak okomentovat a zdůvodnit, budu jen ráda.

Dávejte sem vše, co vás někdy rozesmálo, dojalo, ohromilo, okouzlilo, rozplakalo, rozčílilo...
nebo vás to prostě jen zaujalo.

Teď mě napadlo, že to ani nemusí být výroky slovní, ale i obrazové nebo zvukové.
Můžete tu odkázat na oblíbené výtvarné počiny nebo hudební lásky, které vám někdy "něco" sdělily...
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 237 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
rooz Rooz Za polem je les a ten je plný kostí... 20.3.2009 14:46  2688
Romain Rolland - Okouzlená dušeKaždá láska má svoji vlastní představu: čím jedna rozkvétá, tím je druhá zhanobena. Láska tělesná se obejde bez úcty. Lásku založenou na úctě nelze snížit na pouhý požitek.
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 20.3.2009 12:45  2687
Jan Skácel - Stopadesátý sonet o jaruJaro je tak křehké
až se světlo láme
pomalu
slimáčími růžky

se odhodlává tráva
listí má prsty
k zemi svěšené
a ráno nepřestává

po celý den
a trvá přes půlnoc
a do poslední chvíle

na větvi hlohu
zpívá v dešti kos
a šílený je
hatifnat hatifnat on a spaceship somewhere - sailing across an empty sea 18.3.2009 05:40  2686
O. Henry - Paměti žlutého psa a jiné povídkyDěti jsou únavná zvířátka, s nimiž se musíme potýkat za překvapující rozmanitosti podmínek. Když je však zmohou dětské starosti, jsme s rozumem v koncích. Vyčerpáme náš nicotný arzenál útěch a seřežeme je, až - vyčerpány pláčem - usnou.

___

"Tak se mi zdá," poznamenal Trinidaďan, "že vypůjčit si dítě o vánočních svátcích je asi něco podobného jako ukradnout zavařeninu člověku, který si právě upekl palačinky."
hatifnat hatifnat on a spaceship somewhere - sailing across an empty sea 2.3.2009 15:11  2683
Michail Bulgakov - Divadelní románNoc jsme propili, byla ta tam.
rooz Rooz Za polem je les a ten je plný kostí... 28.2.2009 14:45  2682
Romain Rolland – Okouzlená duše
„Jeden z oněch pěkných předčasných únorů, které jsou tak plny kouzla Paříže. Jaro letí zatím jen nebem a srdcem, ale je to nejčistší jaro, čisté světlo, průzračná radost probouzejícího se dítěte. Krásný den roku zase nastává; a dřív ještě než se ptáci objeví, čekáme na ně, až přiletí; jako s vrcholu věže, ztrácejí se v jasném nebi, vidíme je, ty mraky křídel, roje vlaštovek: přicházejí, letí přes moře! A již vám zpívají v srdci…
str. 224
rooz Rooz Za polem je les a ten je plný kostí... 28.2.2009 14:20  2681
„Kdo by se byl o ni znepokojoval, byl by ji našel v jejím pokoji, jak uklízí, ustýlá, obrací matrace, myje nábytek nebo okna a koná přitom víc pohybu, než je třeba; a přece se jí nedařilo uhasit požár v duši. Uprostřed pohybu zůstávala stát na židli s hadrem v ruce nebo nakloněna z okna. Tu zapomínala na vše, nejen na minulost, ale také na budoucnost, na mrtvé i živé, a dokonce i na své dítě. Viděla nevidouc, slyšela neslyšíc, myslila nemyslíc. Plamen žhnoucí v holém prostoru. Plachta ve větru na širém moři. Cítila mohutný závan, jak prochvívá jejími údy; a loď se třásla v celém svém stěžňoví…“
Romain Rolland – Okouzlená duše, kniha první str. 214


„Ach, aby do toho … to je nesnesitelné! Což už se nemůže člověk ani pokojně procházet? Protože se podíváte napravo, nalevo, prostě, mile, protože se zasmějete při chůzi, už vás někdo podezřívá, že myslíte na lásku! Láska, znám ji, viděla jsem ji zblízka! Hlupáci, kteří se domnívají, že se člověk bez nich neobejde! Nepředstaví si, že lze být šťasten bez nich, šťasten prostě proto, že je krásně, že je člověk mlád, že má tu trochu, jíž je mu třeba! … Ať si myslí, co chtějí! Což na ně myslím?... Na ně!... Ne, ale copak se na sebe nikdy nepodívali?“
Romain Rolland – Okouzlená duše, kniha první str. 225
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 19.2.2009 08:59  2680
Antun Branko Šimiæ - ZimaMou duši utrápila láska
Má duše si stůně
a sní
Nebudit! Myšlenky ji bolí jako bolest

Má duše jezero naze temné
Jezero v chladně bílém dni
Neletí nad tou vodou racci
a nešumí s ní modré lodě mraky

Všecko má zostřená ostří
ta strnula do běla

Na domy se nám převalilo nebe
Opřeno o ně sní

Nechte dnes všecko jen ať si klidně sní
Dnes bolí každý pohyb jako bolest

In: Snímky krajiny poezie - výbor z jugoslávských básníků 20. století
pankaplan panKaplan 9.2.2009 22:27  2679
:((
To je mi líto, upřímnou soustrast.. Ty verše jsou ale nádherné..
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 9.2.2009 21:54  2678
Rubén DaríoTak mizí ti, které jsme milovali.
K loučení, k pláči hluší jsou.
Vzlétnou jak ptáci, v nekonečnou dáli
je od nás křídla odnesou.


Na památku mé babičky, která dnes zemřela.
tygricka Tygricka někdy dravá Tygřice... 5.2.2009 00:57  2677
KaplanHmmmm.... 8-)
pankaplan panKaplan 5.2.2009 00:54  2676
Leo RostenVětšině lidem snáz porozumíte a líp si s nimi popovídáte, když se na ně budete dívat jako na děti, a nezáleží na tom, jestli jsou třeba staří a vypadají důležitě. Většina z nás totiž nikdy tak úplně nedospěje - jedině narosteme do výšky. Sice se méně smějeme a méně si hrajeme a navíc nosíme nepohodlné převleky jako dospělí, ale pod nimi jsme věčně dětmi, jejichž potřeby jsou velmi prosté a jejich každodenní život jako by vypadl z pohádek.
pankaplan panKaplan 5.2.2009 00:47  2675
Jaroslav Seifert - Verše (ze sbírky Slavík zpívá špatně)Verše

S kým osamět, s kým zůstat sám
a civět nad propastí?
A plakat? Zaplakal jednou starý Abraham
a anděl vzlétl v hermelínovém plášti.

Já nevím, kde je sever, kompas lže
a všecky dívky lžou.
Běž na rozcestí, sloup ti ukáže
tři cesty najednou.

Z účesu židovek vlá silný pach,
to léčí komety.
Mé oči krouží v samých elipsách,
jež nejsou viděti.

Zapomněli jsme na musy,
ty křídel nemají.
Mít za milenky medusy, ach medusy,
jež žhavě líbají.

Z korálů berli a pak jít,
kde vládnou sepie,
velrybí mléko okusit,
až ti je někdo nalije.

Adieu, adieu, adieu!
hatifnat hatifnat on a spaceship somewhere - sailing across an empty sea 4.2.2009 11:09  2674
Peter Høeg - Až nadejde časNikdy nemůže člověk opustit dítě, aniž by uvrhl sám sebe v zatracení. Nikdy. To je pravidlo, proti kterému si nelze vůbec nic počít.
rooz Rooz Za polem je les a ten je plný kostí... 19.1.2009 10:56  2673
"Špatně splácí učiteli, kdo zůstává jen žákem." Friedrich Nietzsche - Ecce Homo

"Vždycky je ve své společnosti, ať už se stýká s knihami, lidmi nebo krajinami..." Friedrich Nietzsche - Ecce Homo
tygricka Tygricka někdy dravá Tygřice... 5.1.2009 22:56  2672
Jakub Čermák- píseň "Mnémosyné"(tam, co je otazník, jsem nepochytila text. :-P. Kdyby měl někdo lepší ucho, dejte vědět. .-))

Ptáci se lepí na zuby
jak lístky čaje
že každé nebe musím si v hubě přecedit
že větřím další řeč ve stínu za slovy
sedlinu ráje
i já tě volám spanilá
Potomku Urana a Gaie
Lámu Tě ze světel jak rabín
a tolik pro mě znamenáš,
že jenom Tobě lhal bych
a tolik pro mě znamenáš,
že jenom Tobě lhal bych
Here is my passport, here am I
Osmi z Tvých dcer se nechám svést,
než najdu, kde spí Erató.
Neumím zůstat v žádném z měst.
Bojím se nakažlivých gest
Buddhových óhm,
když straší v strojích
bojím se velkých sutin
pomalých rozhodnutí
Tebe se taky bojím,¨
Mnémosyné
a možná strach mě nutí
hledat tvou dceru devátou.
Chytit svou touhu za ocas
jak bílého draka
jak voda oblaka...
a hnát se s ní až nadoraz
až tam, kde nic není
kde vítězí snění nad vleklým osudem
Mnémosyne, děravá paměti-
propusť mě z objetí
nech být co bude
summer time
the living the season
vissior jumper
youve got of this hight
your dead is rich
and your mamma´s good looking,
so hash little baby,
don´t you cry
one of these mornings
you can rise (?)
and you spread your wings
and you take to the sky
but till that morning
theres nothing can harm you
youre daddy and mama
is standing about you
Oči se lepí k obloze jak rána k fáči
Bolí, když je chci odtrhnout-
že si jen s jedním nebem neumím vystačit,
svlékám se z obvazů jak z pout
a radši, radši vykrvácím..
Here is my passport here am I!

[ 237 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt