Viktor Fischl - Hovory s Janem Masarykem Já nejsem velký čtenář. Mám málo času a moc starostí. Pro vnitřní hygienu mám muziku a starosti zaháním detektivkami. Ale mám několik knih, ke kterým se vracím vždycky znova. Vojna a mír, Babička, Turgeněvovy povídky, něco z Dickense, Rollandův Jan Kryštof a ovšem Bible. Tam najdete všecko. Básně jsem vždycky četl jenom česky. Protože poezie je pro mě zas především muzika, a i když se dohovořím jinak, muziku slyším jen v češtině. Máme velkou poezii. Škoda, že se to nedá lehce překládat. Je to nejlepší, co český génius vytvořil. Aspoň tak dobré jako Dvořák, Smetana a Martinů. Jenže ti se dostali do světa, protože muzika se nemusí překládat. Já mám pár básniček od Máchy, Erbena, Halase, poslední sbírky Viktora Dyka - on byl sice prase v politice, ale básník byl velký -, které si čtu vždycky znova a znova. Mám je pěkně pohromadě v jednom koutě knihovny. Já bych bez nich těžko žil. Jednou, až dám vale politice, dám se do čtení a budu číst moc knih, které jsem měl číst už dávno. Ale zatím se spokojím s tímhle svým malým výběrem, který dobře znám. Já jsem se s těmi několika knížkami moc skamarádil. Máme si toho moc co povídat. A tak to má, myslím, být mezi člověkem a knížkou. To se ví, já každému radím, aby četl mnohem víc než já. Ale pro toho, kdo nemá moc času a kdo má moc starostí na zádech, můj recept - pár knížek, se kterými se člověk spřátelí - není asi nejhorší. |