Taky bych asi byl k stáru protivnej, "muset" bydlet s příbuznejma, protože jsem si za prvé už zvykl na svůj styl života a za druhé.... pokud by příbuzenstvo mělo děti, asi by nebylo moc nadšené z toho, že jsem aktivní hlavně v noci (viz čas příspěvku) a to by byly další třecí plochy.
A protože mi stačí být čtyřnásobný strýček, abych věděl, že malý děti vstávaj s kuropěním a do háje je nepošleš, malý dítě je jako pes (aspoň táta jednoho takovýho měl) - "já jsem vzhůru, tak proč ty spíš, pojď si se mnou hrát, já tě vzbudím a ne že ne!"... to by prostě NEŠLO, abych dlouhodobě bydlel se ségrou a jejíma malejma dětma či vnoučatama.
Ne že bych neměl rád děti, zablbnu si rád, učit je ptákoviny mi jde ještě líp, ale musí to bejt v rozumnou dobu ;-)
Což v mém případě znamená "v jednocifernou hodinu nebudit" a to malejm dětem člověk nevysvětlí... děti vědí, že "tam spinká strejda" a chtěj si hrát i třeba v sedm ráno.
Matýsku, Eliško, či jakkoliv se jmenujete... já si s váma budu hrát rád, ale ne takhle v noci... a proto potřebuju bydlet sám.
Vyspím se a pak můžu cokoliv, makat v práci, blbnout s dětma, cokoliv... ale v jednocifernou hodinu nebudit, děkuji za pochopení ;-)
|