Písnička pro dnešní denRůzné varianty legendární písně Lily Marlene.
Slova (původní básničku) napsal Hans Leip (pseudonym: Li-Shan Pe; * 22. září 1893 Hamburg; † 6. června 1983 Fruthwilen (Kanton Thurgau)) v roce 1915 před odchodem na frontu v Karpatech (čili dost možná byl na dnešním Slovensku).
Hudbu složil Norbert Arnold Wilhelm Richard Schultze (* 26. ledna 1911 Braunschweig; † 14. října 2002 Bad Tölz). Ve svých skladbách používal také pseudonymy Frank Norbert, Peter Kornfeld a Henri Iversen.
První zpěvačkou byla Lale Andersen, rozená Elisabeth Carlotta Helene Berta Bunnenberg (říkali jí Liese-Lotte) verehelichte Beul (doznávám, že tohle jsem nepochopil) (* 23. března 1905 Lehe (dnes Bremerhaven); † 29. srpna 1972 Vídeň). Pod pseudonymem Nicola Wilke také sama psala texty písní
Lale Andersen (original 1939)
Lale Andersen - Musikvideo 1942 (Hinndenburg-Kaserne)
Vera Lynn - Dame Vera Margaret Lynn CH DBE OStJ (rozená Welch; 20. března 1917 East Ham, Anglie – 18. června 2020, Ditchling)
Magda Schwingerová (1939?) - po slovensky !!!
Lilly Hodáčová · Pěvecký sbor vládní policie · Josef Venclů se svým orchestrem (1942) !!!
Marlene Dietrich
Marie Laforêt (1972)
Eddie Calvert (instrumentální verse)
Milva (1990)
Nina Hagen + Nana Mouskouri (1990)
Světlana Nálepková (1996)
Chilean March: Lilí Marleen !!!
Bertil Boo · Norbert Schultze · Gunnilla švédsky - celkem raritka, když to zpívá chlap! (John Bertil Boo (16. ledna 1914, Askersund – 20. července 1996, Sundbyberg)
8 Different Versions - včetně japonštiny a ruštiny(!!)
Jiří Suchý - Lili (1985)
Pro zajímavost:
Ministr propagandy, Joseph Goebbels, ji neměl rád. Přál by si raději nějaký pochod. Zpěvačka Lale Andersenová jí nechtěla zpívat a v rozhlase jí nechtěli vysílat. Předválečné nahrávky od Lale Andersenové se prodalo, do roku 1941, kdy jí rozhlas německých vojsk začal vysílat oddílům v Africe, pouze 700 kopií. Píseň byla tehdy v Německu zakázána kvůli svému "morbidnímu a depresivnímu" textu a "destruktivnímu účinku na vojenskou sílu".
Poté co Němci začali okupovat Jugoslávii, byla zřízena rozhlasová stanice v Bělehradě, která odtud vysílala zprávy a propagandu africkým armádním sborům. Poručík Karl-Heinz Reintgen, ředitel rádia Bělehrad, měl přítele v afrických sborech, který měl tuto píseň rád. Vysílal verzi s Lale Andersenovou poprvé 18. srpna 1941. Generálu Rommelovi se píseň zalíbila a požádal rozhlas Bělehrad, aby ji začlenil do svých pravidelných vysílání. Píseň se brzy stala znělkou vysílání a byla hrána ve 21:55, když vysílání končilo. Jakmile byla vysílána rozhlasem, nemohl ji již nikdo zadržet. Spojenci také poslouchali německé rádio a Lili Marleen se stala brzy oblíbenou melodií vojáků na obou stranách, bez ohledu na jazyk.
Nesmírná popularita německé verze nutila spěchat s anglickou verzí, zvláště když britský hudební vydavatel J. J. Phillips jednou pokáral skupinu britských vojáků za zpěv v němčině. Jeden rozzlobený voják vykřikl: "Proč nenapíšete nějaký anglický text?".
Mimochodem, zajímalo by mne, jestli autorům platili tantiémy ... |
Registrace nového uživatele 
