Písnička pro dnešní denFerdinand (August) Kauer (18. ledna 1751 Dyjákovičky /Klein-Thaya/ – 13. dubna 1831 Vídeň) byl rakouský hudební skladatel, houslista, klavírista a dirigent narozený na Moravě.
Skladatel sám se stal jedním z nejpopulárnějších skladatelů typického vídeňského singspielu a i dnes bývá považován za jednoho ze zakladatelů nového typu německé romantické opery. Traduje se, že ve své době byly árie z jeho děl ve Vídni známější než díla Mozartova.
V roce 1830 postihlo skladatele velké neštěstí. Během katastrofální povodně přišel o veškerý majetek a většinu notového materiálu. Zcela zlomen ještě hrál druhé housle v orchestru divadla Leopoldstadt. O rok později zemřel na celkové vyčerpání a v naprosté bídě. (Ve věku 80 let!)
Mezi jeho zásluhy patří i zavedení xylofonu do západní hudby jako rovnocenného orchestrálního nástroje.
Sonata Militare per Clavicembalo o Forte Piano "Vorstellend Die Eroberung Oczakow"
12 Neue Ungarische Tänze - na to, že je jich 12 je to překvapivě krátké.
“Six Variations sur l’Air “Die Mädchen betrachten mich hinten und vorn”, Pour le Clavecin ou Piano Forte”
Z nedohledaných aspoň jedna zajímavá persona:
Norbert Javůrek (18. ledna 1839 Vojnův Městec — 29. ledna 1880 Split) byl český lékař a hudební skladatel. Organizoval koncerty slovanských písní v Brně a Olomouci. Proslavil se zejména harmonizací Sušilových moravských národních písní i některými vlastními skladbami.
Roku 1860 získal místo jako c. k. vrchní lékař v Brně.
V roce 1869 byl převelen do města Budva v Dalmácii, v nejjižnější části monarchie. Pracoval tam jako plukovní lékař, ve volném čase sbíral srbské lidové písně a postupně si získal oblibu u obyvatel Dubrovníku. Byl rovněž oceněn zlatým záslužným křížem a vojenskou medailí za pomoc při potlačení povstání v Budvě: Když se povstalci přiblížili k městu v době, kdy většina vojáků byla jinde, postavil se i se zraněnými z nemocnice na stráž; tím vzbudil dojem, že místní posádka je stále silná a povstalci nezaútočili.
Roku 1872 jej přeložili do Mariboru a o tři roky později do Judenburgu. Žil tam šťastně až do okamžiku, kdy jej kvůli závisti nadřízeného převeleli do Brucku. Tam byl velmi nespokojen a žádal o přesun k české posádce. Velení armády bylo jeho žádosti příznivě nakloněno; než ale k tomu došlo, projevila se u Javůrka duševní nemoc. Dostal časově neomezenou dovolenou. Po léčení se jeho stav mírně zlepšil. V červenci 1879 navštívil sourozence, bydlel přitom u bratra Antonína ve Slavkově. Místní spolek mu chtěl uspořádat koncert, ale nakonec z toho sešlo, aby silnými dojmy neutrpěla jeho psychika. V té době dál skládal a harmonizoval, ale hlavně díla s námětem smrti.
Ze Slavkova odjel v doprovodu manželky do Splitu. Ačkoliv byl zdánlivě zdravý, odmítal přijímat potravu a 29. ledna 1880 tam v rodinném kruhu zemřel. |
Registrace nového uživatele 
