Písnička pro dnešní denJosef Antonín Gurecký, křtěný Josef, psán také Kuretzky, či Gurezky (1. března 1709 Přerov – 27. března 1769 Olomouc)
Pocházel z hudebního rodu, který byl po několik generací ve službách olomouckého biskupství. Jeho starší bratr, Václav Matyáš Gurecký, byl rovněž hudebním skladatelem a houslistou.
U příležitosti oslav šestistého výročí trvání premonstrátského řádu v Hradisku u Olomouce byla 26. srpna 1751 uvedena v Olomouci jeho alegorická opera Filia Sion na latinský text řádového básníka Adama Rubnera. Bohužel se nedochovala.
Sonata «fatta a Dresda» D dur (2. VIII. 1736)
Koncert pro violoncello a moll, D-WD 573: I. Allegro
Koncert pro violoncello a moll, D-WD 573: II. Adagio
Koncert pro violoncello a moll, D-WD 573: III. Presto - jak to je rozkouskovaný ...
Fuga a moll
Václav Matyáš Gurecký, psán též Kuretzky či Gurezky, (4. srpna 1705 Přerov – 25. června 1743 Olomouc) byl český hudební skladatel.
Kolem roku 1729 byl přijat do služeb kardinála Wolfganga Hannibala Schrattenbacha, na jehož náklady se dále hudebně vzdělával u císařského dvorního skladatele Antonia Caldary ve Vídni. Z této doby také pochází jeho první opera Antioco, kterou napsal pro kardinála k jmeninám. Následovala řada dalších oper a oratorií.
Roku 1736 se stal kapelníkem v katedrále sv. Václava v Olomouci. Z této doby pak pochází většina jeho chrámových skladeb. Roku 1743 však náhle zemřel. Pohřben byl v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kroměříži.
Václav Matyáš Gurecký je skladatelem vrcholného vídeňského baroka. Z jeho díla se však mnoho skladeb nedochovalo. Byl jedním z prvních českých skladatelů, kteří komponovali velká vokální díla na texty vrcholných italských libretistů jako byli Apostolo Zeno či Pietro Metastasio.
Vesperae de Dominica ex C - tak aspoň něco. Jinak teda, zajímavé obrázek!
František Černý, křtěný František Gabriel (1. března 1875 Horní Bobrová – 6. května 1958 Brno) byl český varhaník a hudební skladatel.
Byl varhaníkem v řadě pražských kostelů (u křižovníků, u sv. Haštala, sv. Antonína, v Podskalí u Nejsvětějšího srdce a v Holešovicích). Kromě toho byl kapelníkem Izraelské obce v Karlíně a na Novém městě. Od roku 1953 žil v Brně. Komponoval zejména klavírní skladby.
Nenalezen.
Jindřich Praveček (1. března 1885 Hroby u Tábora – 11. února 1969 Hradec Králové) byl český pedagog, dirigent a skladatel.
Jindřich Praveček ml. (28. června 1909 Výprachtice – 11. února 2000 Pardubice) byl český dirigent a skladatel, syn Jindřicha Pravečka (staršího).
Na podzim 1929 nastoupil vojenskou prezenční službu (škola záložních důstojníků v Josefově), v březnu 1931 složil zkoušky a byl jmenován vojenským kapelníkem (nejmladším v Československu). Již v hodnosti poručíka byl Jindřich Praveček přeložen do Chebu a stal se kapelníkem hudby 33. pěšího pluku "Doss alto"; v roce 1935 byl přeložen k hudbě 32. pěšího pluku "Gardský" do Košic, kde působil do roku 1937. Po roce působení u hudby 43. pěšího pluku v Brně se vrátil 1938 do Prahy k hudbě 5. pěšího pluku. Po německé okupaci 1939 byla československá armáda, včetně vojenských hudeb likvidován; později byl Praveček jmenován kapelníkem hudby 6. praporu vládního vojska v Hradci Králové.
Po skončení 2. světové války byl nadporučík Praveček ustanoven velitelem Vojenské hudební školy v Praze (1945), ale po v únoru 1948 byl suspendován a jmenován kapelníkem Posádkové hudby Brno, v letech 1948 - 1951 vyučoval instrumentaci pro dechové nástroje na JAMU Brno. V roce 1951, pro své odborné kvality, byl povolán zřídit velké reprezentativní armádní těleso - Ústřední hudby čs.lidové armády, v jejímž čele stanul jako její velitel a umělecký vedoucí a šéfdirigent. Hudbě vtiskl pevný organizační řád s vysokou uměleckou úrovní. Pro „politickou nespolehlivost“ byl v polovině roku 1956 - po 27 letech v uniformě - propuštěn z armády.
Ocenění - národní umělec (1989)
Alois Praveček (10. ledna 1880 Hroby u Tábora – 19. května 1957 Jindřichův Hradec) byl český vojenský dirigent a hudební skladatel.
Praveček se stal na čas komorním houslistou hraběnky Kolovratové, ale od roku 1901 sloužil u vojenské hudby 75. pěšího pluku v Jindřichově Hradci, od 1906 do 1910 v Praze (tam byl jmenován plukovním bubeníkem) a stal se dirigentem úspěšné vojenské kapely, která v době pražského pobytu sklízela úspěchy, stejně jako od 1912 do 1914 při umístění pluku v Salcburku. Zde Praveček zkomponoval velmi úspěšný Mirabellský valčík, který záhy vyšel tiskem v Salcburku i Jindřichově Hradci a hrála ho kapela také v salcburském hotelu Mirabell na svém posledním mírovém koncertu 26. července 1914 – dva dny před vyhlášením války Srbsku Rakouskem. První světová válka zavedla Aloise Pravečka zpět do Jindřichova Hradce, odtud na východní frontu a poslední válečný rok prožil na frontě italské. V listopadu 1918 se 75. pluk vrátil do Jindřichova Hradce a v armádě nového státu (ČSR) vznikl pak 29. pěší pluk J. J. Švece, kde Praveček opět působil (po boku kapelníka Zemana) jako dirigent a také se aktivněji začal věnovat komponování. Kariéru vojenského muzikanta ukončil v roce 1925 odchodem do výslužby.
(doplnění z 11.1. - č. 20322)
Jindřich Praveček (ml.?) - Rodný kraj
Jindřich Praveček (?) - Maminčina pohádka
Šly panenky - Spartakiáda 1975, čili jedině ten mladší, úprava písně lidové
Mirabelle Waltz - ovšem jestli to je onen "Mirabellský valčík" ..., ale skladba to je známá i z filmů
Ladislav Kozderka starší (2. března 1913 Královo Pole – 11. prosince 1999 Brno) byl český skladatel, dirigent a klavírista.
Je otcem zpěvačky a herečky Laďky Kozderkové, malířky Aleny Podzemné, jejichž matkou je Helena Kozderková, a Ladislava Kozderky, kterého má se zpěvačkou Květoslavou Navrátilovou.
Ladislava Kozderková (26. června 1949 Brno – 17. listopadu 1986 Praha)
Richard Adam - Měsíc ve víně
Ladislava Kozderková - Hrad v kapradí
Ladislav Kozderka mladší (* 6. října 1974 Brno) je český trumpetista, bratr herečky a zpěvačky Laďky Kozderkové
Bohuslav Martinů - Sonatina pro trubku a klavír, H 357 - Ladislav Kozderka, Václav Mácha
Ladislav Kozderka mladší testuje VUVUZELU (sranda musí býti!)
Antonín Závodný (2. března 1922, Nesovice – 8. září 1990, Brno) byl český skladatel lidové hudby.
Sestry Skovajsovy a Stanislav Procházka - Až ti bude smutno (40 Kčs stála ta deska!)
Kvapík "Zátopkovým tempem" YT nenašlo. ;-(
Václav Koubek (* 2. března 1955 Brno)
Pojď blíž
Sedni a jen se dívej
Nikdo nikdy
Bedřich Smetana (2. března 1824 Litomyšl – 12. května 1884 Praha)
Oba Smetanovi rodiče měli jisté hudební nadání: jeho matka, Barbora Lynková (1791 Miletín – 20. listopadu 1864 Mladá Boleslav), pocházela ze stejného rodu jako skladatel Jiří Ignác Linek; otec František (Franz) Smetana (26. října 1777 Sadová – 12. června 1857 Nové Město nad Metují) nebyl přímo z muzikantské rodiny, avšak nadšeně amatérsky pěstoval komorní hudbu.
Čtyřhlasá fuga D dur
Čtyřhlasá fuga C dur
Kriegsmarsch D dur asi Pochod válečníků (1845)
Venkovský pochod B dur (1845)
Vzpomínka na Výmar (v seznamu tetičky Wiki neidentifikováno)
Vzpomínky na Čechy ve formě polek (Souvenir de Bohême en forme de polkas), op. 12 (1859 - 1860)
Sonatenform A dur (v seznamu tetičky Wiki neidentifikováno)
Nokturno Es dur
Šest charakteristických skladeb (Six morceaux caractéristiques), op. 1 (1847 - 1848)
(tak nebudu dávat notoricky hrané ...)
Josef František Smetana, křtěný František (24. březen 1801, Svinišťany – 18. února 1861, Plzeň) byl přírodopisec, historik, člen premonstrátského kláštera Teplá, doktor filozofie, profesor plzeňského gymnázia (po Josefu Vojtěchu Sedláčkovi). Byl starším bratrancem Bedřicha Smetany, který ho oslovoval „strýčku“. Josef František Smetana byl autorem první česky psané knihy o astronomii a popularizátorem astronomie v době národního obrození. Stal se klíčovou osobností politického, kulturního i vědeckého života českého národního obrození v Plzni.
Patří k těm, kdo prosazovali novou českou vědeckou terminologii. V době, kdy žil, tato terminologie nebyla ještě ustálená, proto jsou v názvech Smetanovy první české učebnici astronomie Základowé Hvězdoslowj čili ASTRONOMIE, ale i v názvu učebnice fyziky SILOZPYT čili FYSIKA obojí výrazy. V Základech Hvězdoslowj tak Smetana používal některé výrazy utvořené staršími obrozenci ve 20. letech 19. století, například slovo bludice jako ekvivalent pro planetu (od řeckého "planasthai" - "bloudím") či wlasatice pro kometu (řecké "kométes" - "vlasatý"). V odborném názvosloví se ani bludice ani vlasatice neudržely, ale v básnickém jazyce se s nimi můžeme setkat, byť zřídka, dodnes. Pro planety užíval staročeské či humanistické názvy jako Hladolet, Nebešťanka či Kralomoc vedle latinských Saturn, Venuše či Jupiter.
Pro zajímavost - bratrance jsem teda fakt neznal. |