Písnička pro dnešní denHynek Tomáš, pokřtěn Ignác, (30. června 1861 Nová Paka – 17. května 1956 tamtéž) byl český varhaník, sbormistr a hudební skladatel.
Stejně jako jeho bratr Bohumil absolvoval Varhanickou školu v Praze a zpočátku se živil jako výpomocný varhaník v pražských kostelech. V letech 1883–1886 byl divadelním dirigentem v Aradu a v Pešti. Byl (později v Nové Pace) sbormistrem pěveckého spolku Hlasoň, se kterým provedl i velká kantátová díla a opery (Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany, V studni Viléma Blodka).
Z díla:
Na pasece (opereta)
V sudě (parodie na operu V studni)
Zápas pěvců na Kumburce (opera)
Nenalezeno ovšem nic.
Bohumil Tomáš (31. ledna 1871 Nová Paka – 6. září 1945 Rakovník) byl český dirigent a hudební skladatel.
Nejprve byl výpomocným varhaníkem v kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě a zpíval v operním sboru Národního divadla. V roce 1895 se stal kapelníkem ve společnosti P. Švandy, s níž vystupoval po dva roky v brněnském Národním divadle. Pak vystřídal v rychlém sledu několik angažmá. Byl kapelníkem v Sibiu v Sedmihradsku, u Lacinovy společnosti v Ostravě, znovu v Brně, u Zölnerovy společnosti Lublani a ve Vídeňském Novém Městě. V letech 1904–1907 byl ředitelem kůru v Lázních Bělohrad a řídil zde i lázeňský orchestr. V roce 1907 konečně zakotvil jako ředitel kůru v Jičíně, kde působil až do roku 1940. Jediné přerušení způsobila první světová válka, během níž řídil orchestr v zábavním podniku pro vojáky v Bělehradě.
Taky nic.
Bedřich Blažek (30. června 1928 Hradišťko u Kolína – 3. ledna 2017 Kolín) byl český římskokatolický kněz, varhaník, dirigent a hudební skladatel, od roku 2005 osobní arciděkan.
YT dělá jak kdyby jediný Bedřich na světě byl Smetana.
František Antonín Rössler, nebo jen Antonín Rössler, německy též Anton Rößler známější pod italsky znějícím pseudonymem Francesco Antonio Rosetti, či Antonio Rosetti, (křtěn 26. října 1746 Mimoň – 30. června 1792 Ludwigslust) byl český kontrabasista, dirigent a hudební skladatel německé národnosti.
V sedmi letech byl dán do kněžského semináře v Praze, kde získal (pravděpodobně u jezuitů) hudební vzdělání. V roce 1765 byl vysvěcen na kněze. Hodlal se však zcela věnovat hudbě a požádal Vatikán o udělení dispenze. Svolení obdržel a zcela opustil církevní dráhu.
Předpokládá se, že právě jeho koncerty pro lesní roh posloužily jako vzor Mozartovi pro jeho 4 hornové koncerty. Velký úspěch mělo zejména jeho Requiem in Es komponované u příležitosti úmrtí manželky knížete z Öttingen-Wallersteinu, princezny Marie Terezie (rozené kněžny Thurn-Taxisové) 9. března 1776. 14. prosince 1791 bylo uvedeno v pražském chrámu svatého Mikuláše při zádušní mši za Wolfganga Amadea Mozarta. V 18. století patřil mezi nejhranější skladatele vůbec. Jeho hudba se jedním dechem hrála spolu s tvorbou Wolfganga Amadea Mozarta a Josepha Haydna.
Koncerty pro 2 lesní rohy - to by snad měly být ony 4 koncerty.
Flétnový koncert G dur
Symfonie B dur, A45/I:14
Symfonie g moll pro 8 nástrojů (1787) (pěkný obrázek holičství - z provozu, ne budova)
Smyčcový kvartet Es dur, op. 6, č. 2
Koncert pro lesní roh a orchestr d moll, C38/K III:43
Sonáta pro harfu B dur
Requiem za Mozarta Murray H15
Theodor Kössl (1. července 1886 Lhenice – 18. září 1969 Kouřim) byl český právník a hudební skladatel.
nedohledán
Josef Olejník (1. července 1914 Květná – 11. července 2009 Šternberk) byl moravský katolický kněz, hudebník a pedagog, skladatel liturgické hudby a znalec gregoriánského chorálu.
improvizace hrá p. Olejník osobně
Tichá noc Jedna z nejznámějších koled v úpravě P. Josefa Olejníka. Skladbu diriguje sám autor ve svých 90 letech v olomoucké katedrále svatého Václava v roce 2004.
Žalm 122 (Žaltář, č. 805)
Česká mše z Andělské Hory
Žalm 23 (Žaltář, č. 19)
Ordinarium P. Josefa Olejníka (Kancionál, č. 502)
Jiří Ropek (1. července 1922 Praha – 21. června 2005 Praha) byl český varhaník a skladatel.
Stal se po svém učiteli varhaníkem v kostele sv. Jakuba v Praze. Na Ropkovy "Varhanní hodinky" - varhanní recitály chodily v době komunismu do kostela stovky lidí. Komunističtí strážci ideologie ho tolerovali, ale velice hlídali. Důvodem tolerance mohlo být i velice úspěšné turné po Sovětském svazu (1961) a následný zájem o tohoto umělce. Zásluhou ředitele Pražské konzervatoře Dr. Václava Holzknechta byl v roce 1970 jmenován profesorem varhanní hry na konzervatoři v Praze. Tam pak působil po dvacet let. Na varhany se u něj učili mj. Michael Kocáb nebo jazzový hudebník Milan Svoboda.
Variations on "Victimae Paschali Laudes"
Vánoční fantazie pro varhany, smíšený sbor a orchestr
Introduction and Fugue |
Registrace nového uživatele 
