Písnička pro dnešní denRadek Rejšek (* 6. července 1959 Praha) je český hudebník, kampanolog, organolog, hudební skladatel, režisér a redaktor.
Jako zatím jediný český hráč na zvonohry koncertuje na historické zvonohře v pražské Loretě a na Manouškově pražské mobilní zvonohře.
Ofélie - elektroakustická kompozice s verši Markéty Procházkové (1990)
Statuae kuksenses
Stomatologická minirapsodie (1994)
Pašije podle Jana
Tři obrazy Jana Zrzavého (1991)
Byltě jeden člověk Balada na text a nápěv ze sbírky Františka Sušila
Pražská mobilní zvonohra - vystoupení 22.4.2017 u zámku ve Veltrusech. Na zvony hrál pan Radek Rejšek.
Jakub Lokaj (7. července 1752 Cítoliby – po roce 1793) byl český hudební skladatel období klasicismu, příslušník Cítolibské skladatelské školy.
Datum a místo Lokajova úmrtí se nepodařilo zjistit, na cítolibském panství nezemřel. V Cítolibech se naposledy vyskytuje v soupisu poddaných v roce 1793, o dva roky později zde již uveden není.
Na cítolibském zámku postupně zastával funkce služebníka, kuchyňského písaře a hofmistra. Tato hodnost byla spojena s funkcí ředitele zámecké hudby.
Koncert pro fagot a orchestr C dur
Árie in Dis pro soprán Haec aurora gratiosa
Vlastimil Hála (7. července 1924 Souš – 29. července 1985 Vysoký Újezd (okres Benešov)) byl český trumpetista, hudební skladatel, hudební aranžér a režisér, bratr klavíristy a skladatele Kamila Hály. Jako hudební skladatel je znám zejména svojí tvorbou na poli filmové, scénické a jazzové hudby. Jeden ze synů (Jan Hála) jest rovněž skladatel (jako koníček).
Zabil jsem Einsteina, pánové - opening (1970)
Pozdrav orchestru
Varšavské boogie (1956)
Karel Hála - Praha plná krás (po pravdě, dávám spíš kvůlivá temu, že dva Hálové ...)
Miloslav Ducháč/ Vlastimil Hála/ Jan Werich - Nerýmovaná
Jana Petrů - Páni rodičové z filmu Dva z onoho světa (1962) (pokud to je pravda)
Oldřich Nový - Já mám tetu z filmu Dva z onoho světa (1962) (pokud to je pravda) - strašné, co?
Lupič Legenda - opening (1972)
Irena Kačírková & Josef Bek - Dáme si do bytu (1958)
Jiří Suchý & Josef Zíma - Dáme si do bytu (1957) !!! Filmový debut Jiřího Suchého a Josefa Zímy
Eva Olmerová - Městem táhne sex! (Jen jednou bylo včera) Ilustrace: Kája Saudek ; Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970)
PAN TAU - encore (arr. Jan Hála)
Kamil Hála (1. srpna 1931 Most – 28. října 2014 Praha) byl český jazzový hudební skladatel, pianista, dirigent a hudební aranžér, bratr trumpetisty a hudebního skladatele Vlastimila Hály.
Bicykl Boogie
Pavučina (v notách psané "Bláha" jest chybou tisku)
Staré koření
Mestamente nebo Mestemente
Mlhavo, deštivo
Nachtvögel
Jiří Stárek (7. července 1952 Praha – 24. listopadu 1994 Praha) byl český skladatel a hráč na bicí nástroje. Přezdívaný Mamut.
Jiří Schelinger - Neskutečná (1979)
Jiří Schelinger - Divné tušení (1977)
Jiří Schelinger - Bača to nepřežil (1978)
Jiří Schelinger - Bílý sníh létá
Psal i tzv. vážnou hudbu, ale nenalezeno pranic.
František Ringo Čech (* 9. července 1943 Praha)
Pochází z rodiny barového hudebníka a písničkáře vídeňského původu Františka Čecha Pražského. Matka (dámská krejčová v domácnosti) tragicky zemřela. Na základní školu chodil s režisérem Janem Bonaventurou a hercem Petrem Křiváčkem. Byl trojkař a potíže měl hlavně s matematikou, zatímco ve slohu byl hodnocen stupněm výborný (gramatiku nicméně nezvládal). Na housle jej marně učil vynikající německý houslista Herbert Berger.
Tak jako neskládá (překvapivě), jen textuje, tak aspoň jednu, co jsem neznal:
Luděk Sobota - Žlučník si poručit nedá (specifický zpěv stylu ELOIS)
Iša Krejčí, původním jménem František Krejčí (10. července 1904 v Praze – 6. března 1968 v Praze), byl český neoklasicistní skladatel a dirigent.
Malý balet (1926)
Symfonie č. 1 in D (1954-55)
Symfonie č. 2 in Cis (1956-57)
Symfonie č. 3 (1961-63)
Symfonie č. 4 (1966)
Pozdvižení v Efezu (1939 - 1943)
JUDr. Jindřich Vojáček (* 11. července 1888 Praha, padl mezi 7. až 10. květnem 1945 při Pražském povstání) byl český právník a hudební skladatel.
Bydlel ve vile na Barrandově ve Skalní 21. Roku 2006 zde natáčel režisér Jan Hřebejk film Kráska v nesnázích.
Dům byl ve vlastnictví státu a ten jej prodal soukromému investorovi. V prázdné vile vypukl 20. října 2007 po 13. hodině požár, podle vyšetřovatelů založený úmyslně - našlo se jeho několik ohnisek. V říjnu 2016 proběhla demolice vily a na jejím místě je plánována stavba čtyř viladomů. (Tomu se říká práce Neviditelné ruky trhu.)
Nedohledán a ani o smrti nic.
František Belfín (11. července 1923, Klatovy – 25. února 1997, Praha) byl český hudební skladatel (hlavně filmové hudby) a dirigent.
Javorová fujarka (1973) - hudba pod závěrečné titulky
Jak se Franta naučil bát (1959)
Čarodějův učeň (1977) (jen ústřižky, ale dobré vědět)
Zapalte ohně na horách. Skladba pro vyspělé dorostence a dorostenky - II. celostátní spartakiáda - aspoň doufám, že je autorem (bohužel bez obrazu, vyspělé dorostenky by jistě oku lahodily!)
Vzhledem k tomu, že všechno dirigoval, je potíž dohledat přímé autorství.
Karel Ignác Augustin Kohout, také Carolus Ignatius Augustinus Cohaut, nebo Karl Kohaut (pokřtěn 26. srpna 1726, Vídeň – 6. srpna 1784 tamtéž) byl rakouský loutnista, houslista, hudební skladatel a státní úředník českého původu.
Syn Jacoba Carla Kohauta (hudebníka z Prahy a dvorního hudebníka Františka Karla Schwarzenberga a jeho manželky Elizabeth, rozené Filade z Olomouce.
Získal si značnou oblibu budoucího císaře Josefa II., který jej bral s sebou na své zahraniční cesty. Na oslavu Josefova zvolení císařem Svaté říše římské ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1764 zkomponoval dvě slavnostní kantáty a obdržel za ně od císaře zlaté hodinky. V roce 1766 byl císařem dokonce pasován na rytíře. Na pravidelných nedělních akademiích pořádaných u barona Gottfried van Swieten poznal hudbu Palestriny a Johanna Sebastiana Bacha. Zde se také seznámil s Josephem Haydnem a Wolfgangem Amadeem Mozartem a společně s nimi i koncertoval.
Sinfonia in f mol (anebo Josef Kohout)
Concerto No. 1 F dur
Divertimento primo v B dur
Koncert pro kontrabas D dur
Sonata A dur - přepsáno z loutny na kytaru
Josef Kohout (pokřtěn Prokop Pius Josef Kohout), příjmení psáno též Kohaut, Kohault (11. července 1734 Vídeň – 12. května 1777 Paříž) byl skladatel a loutnista českého původu. Mladší bratr Karla.
Sinfonia in Dis - Adagio. Andante. Fuga allegro. Andante
Sinfonia in Dis - Menuet
Sinfonia in Dis - Finale. Furioso
Olomoucké barokní slavnosti - mimo mnoha jiných též: z opery Le Serrurier (Zámečník): romance Bastienne: «Le tendre cœur de ta Bergère»
Víc toho YT nenabízí.
Ludvík Pelíšek (12. července 1910 Majetín – 30. července 1953 Olomouc) byl moravský hudební skladatel.
Zpočátku se věnoval pouze taneční hudbě. Za druhé světové války začal komponovat i vážnou hudbu. Napsal i operu Ondryš muzikant (1952), ale YT nic nezná.
MUDr. Jan Lukeš (12. července 1912 Královské Vinohrady – 25. srpna 1977 Terezín) byl český spisovatel a hudební skladatel. Psal také pod pseudonymem Jan Kalíř a Car Osten a mnoha jinými. Byl autorem několika rozsáhlých románů žánru science fiction, pro které vytvořil také několik umělých jazyků. Část svého života strávil v psychiatrické léčebně se spornou diagnózou paranoidní schizofrenie. Mimo jiné i proto se většina jeho díla (převážně hudebního) dochovala pouze ve zlomcích a útržcích.
Působil jako lékař v rozličných nemocnicích, v roce 1946 byl jako paranoidní schizofrenik (diagnóza se z dnešního hlediska zdá sporná) hospitalizován. Poté pracoval manuálně a půl roku jako sekundární lékař v psychiatrické léčebně v Kosmonosích. V roce 1952 mu byl přiznán trvalý důchod a byl zbaven svéprávnosti. Od roku 1970 byl opět hospitalizován, zemřel po zhoubné nemoci v domově důchodců pro duševně choré v Terezíně.
Lukeš se ve svém autobiografickém dopisu Můj život v hudbě prohlásil za autora osmatřiceti oper a třinácti symfonií a také mnoha drobnějších hudebních děl (například „písně o mrtvých želvách“), žádná z nich se ovšem nedochovala. Dochovaná libreta jeho oper jsou věnována nejrůznějším tématům, všechny ale končí tragicky až katastroficky. (Opera Panzerfaust končí výstřelem pancéřové pěsti na chatu, kde nacista souloží s kolaborantkou, v jiné opeře se na závěr vyžaduje zapálení samotného divadla.) V jedné ze svých oper zhudebnil téměř hodinovou árií celý jeden Gottwaldův projev. Mimo jiné dle vlastních slov napsal pokračování Prodané nevěsty a další opery.
|
Registrace nového uživatele 
