bodKapitola IX
Oráč
Ztratil jsem nenávratně nejdražší poklad; mohu nebýt smuten? V žalu musím čekat na svůj skon, zbaven vší radosti. Nechť milostivý Bůh, náš mocný pán, mě na vás, zlovolná rmutitelko, pomstí! Okradla jste mne o veškeré blaho, oloupila o slastné dny žití, připravila o velkou poctu. Veliké cti jsem požíval, když ta dobrá, čistá dcera mi splácela dětmi vzešlými z čistého hnízda. Mrtva je kvočna, která vyvedla taková kuřátka. Ó Bože, mocný pane, jak rád jsem ji vídal, když kráčela cudně a vědoma si plné své cti, a lidé na ni s libostí hleděli a říkali: “Dík, chvála a čest té milé dceři; jí i jejím ptáčatům Bůh dopřej jenom dobré!“ Kdybych za to dovedl Bohu poděkovat, učinil bych tak věru náležitě. Kterého chudáka kdy tak štědře obdařil? Říkejte si, co chcete: koho Bůh obdaří čistou, cudnou a sličnou ženou, takový dar je darem, a je to dar z pozemských darů nejvzácnější. Ó přemocný kníže nebes, jak blaze tomu, koho jsi spojil s čistým, bezúhonným druhem! Raduj se, počestný muži, z čisté ženy, raduj se, čistá ženo, z počestného muže: Bůh vám dopřej radosti oběma! Co ví o tom hlupák, který nikdy z této studnice mládí nepil? I když mi žal svírá srdce, přesto vroucně děkuji Bohu, že jsem tu v ctnostech pevnou dceru poznal. Nechť vás, zlá Smrti, všech lidí nepřítelko. Bůh nenávidí do skonáni světa! |
Registrace nového uživatele 
