bodKapitola X
Smrt
Nepil jsi ze studny moudrosti, poznáváme to z tvých slov. Do koloběhu přírody ses nezahleděl; do změti věcí vezdejších jsi nepopatřil, do pozemské měnlivosti jsi nenakoukl: jsi nechápavé štěně. Všimni si, jak zářivé růže a omamné lilie v zahradách, jak kořenné byliny a potěšlivé květy na lukách, jak nehybné kameny a vzrostlé stromy na divokých pláních, jak statni medvědi a silní lvi v drsných pustinách, jak urostlí, udatní hrdinové, jak bystří, znamenití, vysoce učení a všelikých uměn znali lidé a jak všichni pozemští tvorové, ať jakkoli vzdělaní, jakkoli důvtipní, jakkoli silní, ať jakkoli dlouho se drží, jakkoli dlouho jsou činní, jak všichni se obrátí v nic a hynou. A když celá lidská pokolení, která tu byla, jsou a ještě budou, musí přejít od bytí k nebytí, proč by ta vychvalovaná, kterou oplakáváš, měla požívat toho, že se ji stane, co ne všem ostatním a všem ostatním, co ne jí? Ty sám nám také neunikneš, i když teď tomu věříš jen málo. Jeden po druhém! musí říci každý z vás. Tvá žaloba je nanic; nepomůže ti, pochází z tupé hlavy. |
Registrace nového uživatele 
