Operation Weserübung 9 - Vzhled arcizrádce.
Léto 1939.
Když už byl střet mezi Británií a Německem nevyhnutelný, bylo také jasné, že Norsko si dříve či později bude muset vybrat stranu.
Quisling se rozhodl, že je čas jednat.
Cestuje do Německa, kde se setkal s Alfredem Rosenbergem, vedoucím odboru zahraniční politiky NSDAP. Jeden z ideologů německého nacismu.
Znali se od roku 1934, kdy se Quisling poprvé zúčastnil mezinárodní fašistické konference v Montreux. Během návštěvy Berlína v červnu 1939 Quisling informoval Rosenberga, že v Norsku došlo k politickému rozkolu mezi buržoazními stranami pod plným britským vlivem a Norskou dělnickou stranou, jejímž cílem bylo přeměnit zemi na sovětskou socialistickou republiku. Zdůraznil strategický význam Norska ve válce mezi Německem a Velkou Británií a výhody, které by jedna strana mohla získat, kdyby získala kontrolu nad norským pobřežím.
Rosenberg odkázal Quislinga na ministerstvo zahraničí. Němečtí diplomaté si však byli dobře vědomi politické reality v Norsku. A to, že Quisling tam nehraje žádnou roli. A když Quisling začal žádat o peníze, řekli, že teď je jim vše jasné. Jste jen další politický tulák, který nás přišel oklamat, aby získal peníze ve jménu vítězství národního socialismu po celém světě. Sbohem Quislingovi.
A bylo to naprosté selhání. Zdálo se, že tím Quislingova cesta měla skončit. Ale zase měl šanci. Zatímco největší norští podnikatelé byli odhodláni přátelit se s Británií, malá část norského podnikání, která nebyla tak velká a bohatá, ale o nic méně chamtivá, byla zaměřena na přátelství s Německem a podporovali Quislinga. Jedním z těchto podnikatelů, kteří snili o tom, jak se Norsko stane proněmeckým a on bude moci odebrat majetek větším kapitalistům a stát se tak novou elitou v zemi, byl Viljan Hagelin.
Albert Viljam Hagelin
Hagelin, který žil mnoho let v Německu a měl kontakty v německých vysokých kruzích, se dozvěděl, že admirál Raeder snil o vlastnictví námořních vojenských základen v Norsku.
11. prosince 1939 představil Viljan Hagelin Quislinga Raederovi.
Quisling okamžitě hovořil o probritském kurzu norské vlády a nebezpečí britské okupace. Uvedl, že jeho vláda tajně souhlasila, že nebude zasahovat do britské invaze, pokud se Norsko zapojí do války s jednou ze světových mocností. Quisling řekl, že Nasjonal Samling Party chce zastavit tuto invazi tím, že poskytne německým ozbrojeným silám vojenské základny, které potřebují v Norsku. Lidé zastávající důležité funkce ve vládě a vojenském velení Norska na pobřeží již byli podplaceni, ale to nemůže trvat dlouho a Německo musí změnit svůj postoj a jednat.
Raeder tedy obdržel dvě velmi závažná vyjádření k otázkám, které ho už delší dobu trápily.
Za prvé: Britové se připravují na okupaci Norska a norská vláda do toho nebude zasahovat.
Za druhé: V Norsku jsou mocné politické síly, které si nepřejí britskou okupaci. Tyto síly, včetně úředníků, které Quisling nejmenoval, jsou připraveny zajistit německé vylodění a rády přijmou své německé přátele.
Obě tato prohlášení neměla žádné předchozí potvrzení od německé rozvědky a logicky by vyžadovala pečlivou analýzu i ověření z jiných zdrojů. Admirál Raeder však okamžitě všemu uvěřil, protože slyšel to, co skutečně slyšet chtěl.
A vzal Quislinga za slovo.
Oh, já to věděl, musíme si pospíšit!
Obecně vzato byl Raeder tím, co slyšel, tak ohromen, že to okamžitě oznámil Hitlerovi. A 14. prosince Hitler přijal Quislinga.
A došlo k jejich osudovému setkání
Quisling zopakoval svou baladu o bezprostřední britské okupaci Norska. O té zatracené levicové vládě, která je připravena předat zemi Britům. To si ale lidé a hlavně lidé zastávající důležité funkce ve vládě a armádě nepřejí a čekají, až přijdou jejich němečtí přátelé a zachrání je před Brity.
Byl pravděpodobně velmi přesvědčivý a dokázal Hitlera o tomto nesmyslu přesvědčit a oklamat. Fuhrer přidělil Quislingovi 200 000 říšských marek ve zlatě, aby podplatil ty správné lidi a stranický boj, který Quisling pro důvěřivého Fuhrera vymyslel.
Toto je mých třicet stříbrných pro vás
Quisling hrál Va banque, samozřejmě neměl přesné informace o britské okupaci, už jen proto, že nyní víme, že v té době ještě Britové sami tyto plány nevyvinuli. Ale jednal intuitivně, analyzoval situaci jako zkušený, mazaný politik a intrikán a úspěšně předvídal a předvídal další události.
Ano, Quisling jako bývalý ministr obrany měl v armádě stále konexe a obdivovatele. Ale ne na nejvyšších pozicích a ne v drtivém počtu. Norská armáda nebyla pod jeho stínovou kontrolou. Jeho hlavním politickým úkolem však bylo zatáhnout Němce do Norska. Jakmile přistanou, nebude pro ně cesty zpět. A v každém případě budou muset zemi obsadit. To znamená, že se s jejich podporou může stát norským premiérem.
V důsledku setkání s Quislingem Hitler 14. prosince nařídil vypracování plánu pro případ potřeby invaze do Norska. Plán byl vypracován velmi povrchně.
Dostalo jméno Weserübung.
Konečné politické rozhodnutí o invazi neučinil Hitler a tento plán, stejně jako mnoho podobných rychle vytvořených operačních plánů, které neustále sestavují všechna velitelství všech armád, mohl zůstat v archivech. Zde by však došlo k ojedinělé incidentu, který by přenesl mechanismy přípravy invaze na praktické území. V budoucnu se to stane známým jako incident Altmark. |
Registrace nového uživatele 
