Operation Weserübung 18 - Nå skal vi slåss, gutter! (Teď pojďme bojovat, chlapci!)
Po smrti křižníku Blucher zemřelo spolu s ním 125 členů posádky a 122 pěšáků. Norští dělostřelci byli výborní střelci; nepodařilo se jim vypálit mnoho granátů, ale téměř všechny zasáhly křižník.
Admirál Kummetz a všichni důstojníci velitelství 163. divize na palubě byli schopni přežít.
Nyní, když německá squadrona ztratila svého velitele, ztratila kontrolu. Kapesní bitevní loď Lützow, která se pohybovala jako druhá za křižníkem Blücher, se také dostala pod palbu norského pobřežního dělostřelectva, a když viděl, jak těžce byl Blücher poražen, obrátil se zpět. Podařilo se mu získat 3 zásahy od 150 mm granátů, které zabily šest námořníků na lodi. Poté celá německá squadrona začala ustupovat.
Avšak právě v této době se od hlavní formace oddělila skupina německých lodí sestávající ze dvou minolovek a dvou malých torpédoborců, aby dobyla námořní základnu Horten.
Na námořní základně Horten byla jedinou norskou lodí připravenou k boji minonoška Olaf Tryggvason. Ale zahájil zuřivou palbu na blížící se německé lodě. To způsobilo, že německý Minenräumboot R 17 začal hořet. A pak, po dalším zásahu granátu, jeho náklad hlubinných náloží explodoval, což způsobilo, že R 17 explodoval a potopil se. Poté německý útok na norskou námořní základnu z moře selhal.
Olaf Tryggvason se vzdal teprve tehdy, když němečtí vojáci přistáli na břehu, dobyli samotné území základny Horten a norská loď byla zablokována jak z moře, tak ze země.
Nyní se Němci potřebují co nejrychleji probít do Osla, jinak celému plánu hrozí neúspěch. Němci si uvědomili, že není možné rychle projít, a začali jednat tak, jak by měli jednat od samého začátku, pokud by operace byla vojenská.
Byly povolány bombardéry, které provedly postupné útoky na baterie norské pevnosti. Norové se ale nevzdali a 9. dubna se německým invazním silám na lodích přes veškerou snahu nepodařilo postoupit dále a vylodit se v norském hlavním městě Oslo.
Ve stejnou dobu se německá eskadra přesouvala do strategicky důležitého města Bergen. Jádro německých lodí tvořily dva lehké křižníky Cologne a Königsberg, dále dva malé torpédoborce a řada dalších pomocných lodí. Všechny tyto lodě přepravovaly 1900 vojáků 69. pěší divize.
Zde Němci lstivě kráčeli pod britskou vlajkou.
Ve 2:00 je objevila norská hlídková loď a požádala o jejich příslušnost. Němci se představili jako britská křižníková flotila. Tentokrát se Němcům podařilo vyhnout se bitvě, ale norská hlídková loď informovala o zjištěných podezřelých lodích pozemní pobřežní baterie. U Bergenu měli Norové tři protilodní dělostřelecké baterie ráže 240 a 210 mm a měli také torpédovou baterii. Ale Němci měli štěstí. Na rozdíl od obrovského Oslofjordu v Bergenu Norové nestihli rozebrat situaci a připravit se. V 5:00 se pouze baterii 210 mm děl podařilo zahájit palbu na německé lodě rychle se pohybující k městu. Lehký křižník Königsberg obdržel tři zásahy, které způsobily těžké škody. Němci ale také rychle prošli nebezpečným sektorem dělostřelecké palby. Norové nestihli připravit svou torpédovou baterii k boji.
Norové prostě neměli čas. Bylo to dáno tím, že jako ve všech opevněních byl nedostatek personálu. Němci tedy na pobřeží vylodili jednotky, které dobyly dělostřelecké baterie i samotný Bergen.
Po příjezdu do Kristiansandu se německé námořní eskadře nepodařilo překonat palbu opevnění pobřežní baterie. Lehký křižník Karlsruhe se dostal pod dělostřeleckou palbu z námořních pobřežních děl Fort Odderey. Křižník se otočil, aby mohl vypálit plnou salvu zbraní. Třikrát se německé jednotky pokusily proniknout a vylodit jednotky na pláži, ale pokaždé byly nuceny ustoupit kvůli ostřelování z pevnosti Odderei.
V této době tam měli Norové válečné lodě.
Torpédoborce "Guller" a "Odin", ponorky "V 2" a "V 5"
Hlídkové lodě „Lyngdal“ a „Hval VII“. A malý torpédoborec Dolphin, který byl stažen z flotily. Na přístupech k fjordu hlídkovaly hlídkové torpédoborce „Kvik“ a „Lyn“ a hlídkové čluny „Hval IV“ a „Hval VI“.
Velitelé norských lodí se chovali velmi zvláštně. Ponorky dostaly rozkaz vyplout na moře, provedla ho pouze „ponorka B 5“. Hned při prvních salvách kapitán J. Brekke nařídil ponorce, aby se ponořila do hlubin, a vynořila se jen o pár hodin později. Když už bylo vše hotové. Na druhém člunu se rozebíral gyrokompas, což byl dostatečný důvod, aby poručík Bru zůstal na molu. Oba norské torpédoborce se nepohnuly. „Odin“ procházel menšími opravami a velitel „Güllera“, poručík Holk, opustil loď a šel telefonicky zjistit další rozkazy.
Norské hlídkové lodě. Jakmile na ně německé torpédoborce vypálily několik nepřesných výstřelů, spěchaly se schovat mezi skalnaté ostrovy.
Dělostřelecký souboj trval několik hodin až po několika náletech bombardérů a úspěšné souhře okolností Němci dobyli opevnění a přistáli v přístavu. V 17:00 se 310. německý pěší pluk nacházel v Kristiansandu. Norský odpor vedl ke zpoždění při vylodění a dobytí města Němci o téměř 12 hodin. To bude hrát roli v budoucnu.
Město měly bránit jednotky norské 3. divize, ty však Němcům nekladly důstojný odpor, ale udržely disciplínu a bez větších ztrát ustoupily. Děla některých baterií nevypálila vůbec ani jeden výstřel.
Všechny norské válečné lodě, které nedokázaly odrazit invazi, byly zajaty.
Brzy do přístavu dorazí německé lodě dopravního oddělení s posilami, zbraněmi a vojenským materiálem.
Nedaleko se nacházelo letiště Kjevik, které dobyli němečtí výsadkáři, kteří tam přistávali přímo na Ju 52. Němci tam našli nejnovější bojové letouny Curtiss C-75 (později by z toho měli Finové velkou radost).
(Vtipný osud potkal německou velkou nákladní loď Seattle, která se od německé invaze do Polska skrývala před spojeneckými loděmi a dostávala se domů. Její statečný kapitán Hermann Leyman se radoval, protože prolomil anglickou blokádu a nyní se konečně cítil zcela bezpečně ve vodách neutrální země samozřejmě nevěděl o začátku invaze do Norska Ale válka zastihla i zde unavené námořníky.
Když se blížil ke Kristiansandu, ocitl se tam právě v době, kdy útočila německá flotila. A posádka norské pobřežní obranné pevnosti na Odderey si myslela, že je na stejné vlně s německými válečnými loděmi, a zahájila na něj palbu ze svých 150 mm, což způsobilo, že Seattle začal hořet. Její posádka opustila loď a Norové je vzali do zajetí. Když ale Němci 10. dubna zajali Kristiansand, osvobodili tým Seattlu. Loď Seattle unášela bez lidí na moři a shořela. 13. dubna se potopila.
Loď Seattle se vrátila domů na šest měsíců, a když byla velmi blízko Německu, zemřela kvůli tak absurdnímu souboru okolností)
Němci vtrhli do Trondheimu se zapnutými navigačními světly a předstírali, že jsou britské lodě. Zde se jim podařilo dosáhnout překvapení a město bylo bez odporu dobyto.
Konečně se další německá formace pohybovala směrem ke svému nejsevernějšímu a nejvzdálenějšímu cíli. Do přístavu Narvik. Bitevní lodě Scharnhorst a Gneisenau zůstaly na moři, aby kryly vylodění. A 10 německých torpédoborců vstoupilo do fjordu a zamířilo k přístavu. Po cestě Němci vylodili pěší jednotky, aby dobyli pobřežní opevnění a baterie. S velkým překvapením zjistili, že opevnění vyznačená na mapě nebyla ve skutečnosti.
Faktem je, že v roce 1912 se Norové rozhodli postavit opevněný Forit na obranu poblíž Narviku. Ale pak se projekt nikdy nerozběhl kvůli nedostatku financí. Německá rozvědka si nedokázala představit, že 30 let Norové poblíž Narviku nic nepostavili. A Němci byli naštvaní, když se dozvěděli, že jejich plán využít dobytá opevnění, kdyby se náhle Britové rozhodli strčit tam nos, selhal.
A tento špatný odhad německé rozvědky bude hrát roli i v dalších událostech.
V Narviku, u vjezdu do přístavu, byly nejmocnější, i když velmi staré norské lodě. Norge a Eidsvold.
Němci vyslali svého vyslance na člunu k bitevní lodi Ewald k jednání. Kdo řekl Norům o německé obraně bratrského Norska před britskou agresí a požadoval, aby okamžitě kapitulovali a umožnili německým lodím vplout do přístavu. Norové na bitevní lodi odmítli všechny požadavky, a Němci jednali dost podlě, pokud je takový koncept obecně použitelný pro takové řemeslo, jako je válka.
Jakmile německý vyslanec sestoupil z norské bitevní lodi, okamžitě dal signál červenou raketou. O několik sekund později jeden z německých torpédoborců vypálil na Ewald čtyři torpéda, která zasáhla bitevní loď a ta explodovala a rozletěla se na kusy, načež se potopila. Z jeho posádky zahynulo 175 námořníků, přežilo jen šest lidí.
Druhá bitevní loď Norge odpověděla zahájením palby na Němce.
Stihl ale vypálit jen pár ran, načež ho zasáhla torpéda německých torpédoborců a potopil se. Zemřelo na něm 101 námořníků. Tato smrt téměř tří set námořníků je největší tragédií v historii malého norského námořnictva.
V ostatních věcech byla nyní cesta k molům Nark volná a 10 německých torpédoborců vylodilo 2 000 horských rangerů z 3. horské divize generála Dietla.
V Narviku byla norská posádka skládající se z téměř 500 vojáků pod velením plukovníka Konrada Sundla.
Plukovník Sundlo byl členem Nasjonal Samling od roku 1933 a když se dozvěděl o německém vylodění, místo organizování obrany měl z této akce velkou radost.
Ano, plukovník byl příznivcem Quislinga.
Narvik se ukázal být pravděpodobně jediným případem, kdy Quisling neklamal a zde důležitý post skutečně obsadil norský fašista. Plukovník Sundlo okamžitě nařídil všem svým jednotkám, aby složili zbraně. Osobně se zjevil generálu Dietlovi a vzdal se mu. A řekl Němcům o všech vojenských tajemstvích, která znal.
200 norských vojáků pod velením plukovníka však tuto zradu vidělo a odmítlo se vzdát Němcům a s částí zásob ustoupilo z Narviku s úmyslem pokračovat v boji proti útočníkům.
Většina šesté norské divize umístěné v oblasti Narvik si také zachovala svůj bojový potenciál. Její jednotky okamžitě povstaly na poplach a připravily se zablokovat Němce ve městě a nepustit je dál.
|
Registrace nového uživatele 
