sextantŽe se dalo za bolševika volně cestovat, to je jeden z největších hlodů, jaké jsem v poslední době slyšel. Kolem Čedoku a CKM jsem za bolševika jezdil v Plzni ráno z koleje do školy a vídával jsem tam ty fronty, lidi se tam váleli ve spacácích i přes noc. A to pořád byli ti šťastnější a režimu milejší (komouši, prověření kádři, konfidenti a spolupracovníci, veksláci, šmelináři a podobná havěť), kteří jednak měli nahrabaný nějaký peníze, a jednak vůbec dostali pas a povolení k cestě na Západ, případně tzv. devizovej příslib. A to ještě nemluvím o jedné obzvláštní bolševické zrůdnosti, která na Západ nebo do Jugoslávie znemožňovala vycestovat celým rodinám, aby tam nezůstali, takže museli jet buď rodiče bez dětí, nebo jeden rodič s dětma (nebo jen jedním) atp. a ti ostatní museli zůstat doma.
Samozřejmě, že mluvím o cestách na Západ a ne do nějakých lido-demo. Chtěl jsem jezdit do Rakouska, Německa, Francie, Itálie, do Ameriky, k moři do Řecka, na Mallorku atd. A ne do států, kde byl +/- stejnej svrab a neštovice jako u nás, prokrista, co bych tam asi tak hledal :-O Jenže tom si lidi bolševickým režimem zrovna "neoblíbení" mohli nechat jen zdát.
A cestou do NSR (dnes SRN) v roce 1990 to si snad děláš prdel :-O Jasně, že v roce 1990 už to nebyl problém. Jenže to už byl novej režim a hranice byly už otevřený.
|