Dr_Bilo [39153]: Tak dítě neschopné spočítat si cenu nákupu (ať už ji to nenapadlo nebo by to z hlavy nedala, ale tenkrát ještě mobily s kalkulačkama nebyly, takže možná fakt nenapadlo) jsem zažil - sestru asi v jejích dvanácti letech.
Poslal jsem ji na nákup s padesátkou pro půlku chleba, deset rohlíků a ještě něco a věděl jsem, že padesátka bohatě stačí a ještě zbyde.
No nepřišla za chvíli s nákupem a prosbou o dalších pár korun, že jsem jí dal málo, že tam zůstala dlužná? Tak povídám, že to není možný, že jsem si spočítal, že to musí stačit a jdem tam, tady musí bejt nějakej renonc.
No byl, když jsem se prodavačky zeptal, jak k té ceně došla, že to je moc, zkontrolovala poslední účtenku v kase (bydleli jsme blízko toho krámu a byl to malej krámek, takže sem tam člověk) a začala se omlouvat až na půdu, že těch deset rohlíků namarkovala dvakrát a tím že to vzniklo, že se omlouvá a ještě nám má vrátit.
Tak se to uzavřelo tím, že to se stává, jsme lidi a co bych to hrotil, akorát ségře jsem doporučil, že si má příště v hlavě plusmínus spočítat cenu nákupu, já že to dělám a právě proto jsem jí dal padesátku, protože jsem věděl, že bude stačit.
Ale nijak podložený to nemám, už je to dvacet let, takže si to zřejmě ségra už ani nepamatuje, to jen já mám paměť na podobný ptákoviny, ale důležitý věci abych si psal :-) Takže věřte nevěřte, důkaz, že se to stalo, nemám. |