Jimbo [42078]: Jestli chceme aby mládež byla "víc fit" a uvědomělá a uměla si vyprat, navařit... tak je to na rodičích aby se o to postarali
Přesně. Copak puberťák nemůže dělat nějaké domácí práce? Mohl by, jenže jemu se logicky nechce (nám se taky nechtělo, co si budem povídat) a je na rodičích, aby se postarali, aby puberťák dělal aspoň něco.
Jenže to se pak dostaneme k tomu, jak... u mě to máma dělala stylem "kdo nepracuje ať nejí" a měl jsem svý úkoly. Kdybych je neudělal, nedostanu večeři, protože "jsem si nezasloužil". Jenže zkus to dneska a riskuješ, že nasranej potomek zavolá na Linku bezpečí, že ho trápíš hlady a i kdyby pak sociálka uznala, že "nepracuješ - nejez" je v rámci výchovy OK, už budeš mít záznam, že si dítě stěžovalo a byli u tebe na šetření...
Jimbo [42080]: vždyť máme snad tělesnou výchovu na ZŠ a SŠ? Tak ať to učej pořádně a ne dávaj jedničky jen tak... na to není potřeba povinná vojenská služba
Na druhou stranu já jsem vděčnej za tělocvikáře, kterej na férovku řekl "mám svý tabulky, podle kterejch bych vás měl známkovat, ale to beru jen jako pomocné kritérium. Pokud vidím, že se někdo snaží a prostě ze sebe víc nedostane, dám mu lepší známku než by podle výkonu měl dostat, protože se snažil. A naopak když uvidím, že se někdo fláká a místo běhu jde procházkovým tempem, tak mu místo dvojky za výkon dám klidně čtyřku za to, že to odflákl" a to je podle mě správný přístup. Známkovat snahu je pro ty, co třeba patnáctistovku v limitu neuběhnou i když po doběhnutí padaj na hubu, aspoň motivační - kdyby věděl, že bude padat na hubu - stejně dostane za pět, protože nezvládne potřebný výkon, tak proč by se vlastně snažil, pětka jako pětka... |