Desdichado [81130]: Ono to funguje - právě v klášterech, kibucech či nějakých malých komunitách.
Čím víc lidí, tím spíš se prostou pravděpodobností najdou vyčuránci, co si budou solidaritu představovat jako "buďte se mnou solidární, dejte, ať se mám dobře" a přiložit ruku k dílu se jim chtít nebude.
A co s takovejma? Pokud na ně vezmeš bič, už to zrovna "demokratické" není a budou vřeštět o brutalitě a kdesi cosi...
Čistý komunismus ve smyslu "každý bude pracovat pro společnost a za to dostane vše, co potřebuje" má totiž jeden zásadní problém.
Lidskou povahu.
Kdyby se takové "každý bude dobrovolně zdarma pracovat pro společnost a za to dostane zdarma všechno, co potřebuje" zavedlo, dopadne to jak?
Lidi se rozdělej na tři skupiny.
Netahavej Franta si řekne "a co bych makal, když si můžu vzít, co chci" a makat nebude.
Pepa by i makal, ale když uvidí, že Franta se válí jak to prase, na práci nesáhne a může si vzít cokoliv stejně jako Pepa, řekne si "a co sem vůl, abych makal, když Franta nemaká a má se stejně jako já" a na práci se taky vysejří.
No a ti pracovití, co budou pracovat skutečně rádi a dobrovolně, systém nevytrhnou.
Plus taky "dostaneš vše, co potřebuješ" - a kdo bude rozhodovat o tom, co potřebuju? Měl bych já sám, ale to se pak zase zvrtne v to, že Pepa si řekne "hele, Franta má auto, tak to já chci dvě, já MUSÍM mít dvě, ať Franta závidí" a pojede "hamty hamty hamty, ať mám víc než tamty" a co na tom, že toho tolik nepotřebuje, on to CHCE, on chce víc než maj svině sousedácký... takže by o tom, "co potřebuju" musel rozhodovat někdo nahoře a to pěkně děkuju. To by zas mohlo skončit stylem "jseš sám, proč jseš sám v bytě o dvou místnostech? Tak to ne, dáme ti tam spolubydlícího, každej chce bydlet" a to fakt ne.
Prostě demokratickej komunismus je hezká představa, ale fungovat to nemůže. |