666 ad 92288Proto tu migranty nechci. Migranti ve svém důsledku budou znamenat zpřísnění zbraňové legislativy - zákonitě a nevyhnutelně.
Já tu určité migranty nechci, neboť to s nima naprosto nevyhnutelně dopadne jako s migranty v Londýně, Paříži, Malmö,.. a nepotřebuji prožívat ty samé problémy u nás, doma. V důsledku je pak domácí obyvatelstvo donuceno se stahovat, uzavírat, vyhýbat se určitým lokalitám a zdravý rozum v té situaci i velí k osvojení si aktivní sebeobrany a vyzbrojení se, čemuž - paradoxně k nutné realitě - vlády brání. Jinými slovy, uvolní se stavidla, jakkoli si to domací obyvatelstvo nepřeje a pak je mu bráněno alespoň v možnosti efektivní osobní obrany. (BTW - napletu-li se, Polsko nedávno schválilo zákon, že v případě ochrany hranic - i před násilnou migrací - lze střílet. )
Kdysi jsem řekl, že největší zločin nacistů byl ten, že prohráli válku (zdravíme Hartmanna, který to tehdy těžce nesl). Ten výrok je stále pravdivý ve své původní myšlence (nacisté jsou prašiví, protože prohráli - na rozdíl od komunistů, kteří se sice dopouštěli podobných zvěrstev, ale jsou společností daleko více akceptovatelní - protože neprohráli). Z jiného úhlu pohledu bych ale řekl, že tou prohrou způsobili zbožštění antirasismu a tabuizace čehokoli rasismu vzdáleně podobného... a to je taky zločin. Takže ten můj výrok je ještě hlubší, než jsem jej původně myslel.
To mi stále vrtá hlavou, proč s komunismem jsme "v pohodě", zatímco když někde někdo zahajluje, vyskakujeme metr dvacet. Rudá hvězda nevadí, hákový kříž je skandál s dovoláváním se kriminálu.
Je fakt, že komunismus ve smyslu válečném nikdy nebyl na straně poražené. Buď remizoval nebo se tzv. rozložil z vnitřku. U nacismu je toto jednoduché, speciálně u nás. Jezdíme se zhrozit do Terezína, Osvětimi, připomínáme si Lidice, Ležáky. V případě komunistů ty "monumenty" nemáme, resp. to vnímáme trochu jako osobní tragédie - Palach, Toufar, Horáková - a nikoli napřímo jako výsledek naprosto příšerného konceptu, kerým komunismus je. No a pak si říkám, že jsme k tomu smířlivější, neb jsme si "také zadali", tedy museli jsme v tom režimu nějakým způsobem plavat. |