re166já nevím, jestli se to dá počítat, ale takhle: syn se jeden čas při studiích stýkal s jedním američanem a jeho autralská žena ho požádala, aby jí přepsal korespondenci, kterou měla po své matce, dopisy z čech do austrálie. dopisy byly z rozmezí tak 1950 až 1966. některé byly celé, z některých byla jen torza, papír byl nekvalitní a někde se to nedalo rozluštit. přepisovala jsem je do počítače a chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že jsou to v drtivé většině psaní, co píše straší paní své dceři, která s rodinou emigrovala po roce 1948 do austrálie. tedy s rodinou - měli s sebou dvě větší děti a miminko štěpána nechali u babičky někde u domažlic. dopisy začínají, když byl štěpánek tříletý a paní (očividně bývalá kulačka, které sebrali co mohli) pracuje na
poště a končí dopisem sousedky po její smrti. celou tu dobu se babička snaží dostat vnuka za rodiči, jsou tam opatrně popisovány cesty na úřady v domažlicích i praze, je tam štěpánek od roztomilého chlapečka až po starosti dělajícího puberťáka, jsou tam poděkování a seznamy dárků z balíčků, co jim chodily od rodičů,jsou tam zmínky o tom, jak se babička raduje, nad tím, jak se jim u protinožců daří, jak její dvě starší vnoučata rostou, postesknutí, jak jim do osekaného bytu ještě vrazili podnájemníky, jistě hodné lidi, ale pokoje byly průchozí... je to kronika jednoho života, je to obžaloba režimu. příběh končí šťastně, asi sedmáctiletý štěpán v polovině šedesátých let odjíždí za rodiči a paní umírá. už nevím, co bylo dřív, ale bylo to nějak dost těsně. i když šťastně? nikde jsem tam nečetla zmínku, že by se štěpán učil anglicky, rodiče neznal, bylo by mne zajímalo, jak to bylo dál. ta zadavatelka byla štěpánova mladší sestra, která se už ale narodila v cizině, dnes lituji, že jsem syna nepožádala, aby se zeptal:( |
Registrace nového uživatele 
