No, Brian byl u nás fakt trefa do černýho. Bez PP ale s dobrými rodiči a chovateli. Ač setři bejvaj nezvladatelný co nás každej varoval, tak jsme ho vytrénovali že mohl mít svobodu a nepotřeboval vodítko. Poslouchal, byl chytrej a bystrej. Choval se slušně, krom toho, že si teda otvíral dveře kde se mu zachtělo a tak chodil po celém bytě, poslední dobou nám otvíral i dveře od bytu a chodil si ven když nebylo zamčeno.
Párkrát přeskočil plot a jednou chtěšl i odjet autobusem, byl odchycenpolicisty na stanici jak se snaží nastoupit :) ale to bylo jen párkrát.
A byl to mazel ale i sportovec - když byl ve formě, tahal mě na lyžích nebo na koloběžce za sebou a bylo to s ním o život, než se trochu unavil.
Ještě před dvěma rokama vydržel celej den běhat podél vleku na lyže a s lyžařema zase dolu.
Poslední rok začal bejt ale dejchavičnej a nervózní.
A současně netušíme proč, dřív se ničeho netknul ale poslední rok sněd cokoli kdekoli našel, otevřel si i krabici s pizzou, dětem 2x sněd celý Tofifee, museli jsme všechno schovávat. Občas bufetil v komposteru... což jsme asi měli řešit, i když mu po tom nikdy nic nebylo, ani pråjem, ani zácpa, nic...
Pak jeden den se mu rozjely nohy při seskakování ze schodå, tak jsem, když se belhal myslel, že má nataženej nějakej sval jako jindy ale pak jsme zjistli že má podivně velký varle... vzali jsme ho k veterináři, dostal antibiotika ale druhej den už skoro nechodil a třetí mu bylo diagnostikováno že se mu úplně sesypal metabolizmus, ledviny i játra a měl nějakej otok v břiše a večer nám dodejchal. Aspoň se nedožil toho, že by se někde za náma nemohoucně vlek, ale bylo překvapení jak rychlý to s ním vzalo konec.
Už určitě žádnýho setra nechci, protože prostě Brian byl jen jeden a jinej lepší nebude. Nemáme tolik času jako jsme mívali. A taky děti chtěly někoho kdo bude menší, koho zvládnou atd. Ale já zase nechci aby to byl nějakej zoufalec a povaleč. Pro mě pes má bejt i rovnocenej partner, ne že ho někdo bude nosit, bude se bát všeho kolem a stráví život na gauči nebo v klíně.
Tak by mě zajímala zkušenost někoho kdo se snaži jít s "Kyníkem" podobnou cestou.
Leckde píšou, že kavalír je prej taky sportokyníka vec když má příležitost ale nevim jaký kdo má měřítka. Čekám že kolu nestačí jako stačil setr ale aby teda stačil aspoň chåzi. Taky ho asi už nechceme od štěněte.
Pokud to dětem vyjde, tak budou mít tříletýho Kyníka, vyšetřenýho, zkontrolovanýho a spolehlivýho právě z útulku. |
Registrace nového uživatele 
