Zkusím vymáčknout svoje imho k té Navarové: Mi se líbila moc a kdybych měl vysvětlit proč, tak bych blekotal něco o atmosféře, náladě, stylu. Prostě na někoho (na mi) působí tohleto latino-jazzůvkové malování barviček, nálad. Přitom abych vysvětlil, nejde o nějaké příjemné poklimbávání, naopak mě tam zajímá a řekl bych až vzrušuje každý akord, harmonický přechod, decentní a přitom komplikovaná rytmika, atd atd. A že to přitom musí být precizní zpěvačka jak intonačně a frázováním, tak navažováním po miligramech těch nálad do hlasu, je asi nezbytná podmínka, i když zrovna o tomhle člověk nemluví, když se snaží naslintnout, co teda se mu vlastně líbí. Ještě bych to zkusil jinak: jde o to, že někomu (mi) pracuje při poslechu takovéhle muziky vnímání (jak taková ta analytičtější, tak ta emocionální stránka) na podobné obrátky, jako já nevím u art-rocku apod. Ale velice jasně chápu, že jiný posluchač s podobným nebo spíše větším rozhledem a zkušenostmi zrovna na tohle není naladěný, zrovna jako já nejsem naladěný na "informační tok" z nějaké jeho muziky, i když by analytická i emocionální kapacita na ni u mě byla. Asi kážu triviality, ale tohle je moje chápání té situace, po mnoha letech na jedné straně jednak porozumívání si s lidmi ohledně muziky a na druhé straně překvapivých nesouladů a nepochopení.
Jinak Dusilová: SLuníčko se mi líbilo a taky jsem tam viděl potenciál a čekal, co z toho bude dál. Teď teda mě zaujalo to aktuální info o těch posledních dvou deskách. Jinak, mě u ní přesahy do různých žánrů tak nepřekvapují, už od začátku se mi zdála jako hodně plastická, vpodstatě že bude schopná dělat (a dobře) takový žánr, kam ji povede okolí (kapela, producent,..) |