PetulaAhoj, také Tě zase ráda vidím.
S tím, že je dobré mít nějaké tajemství souhlasím, však "to" o mně také nikdo neví - kromě internetové komunity, teda. Na jednu stranu jsem za to ráda, na druhou stranu mám občas takové nutkání si o spankingu s někým povídat, někomu se svěřit, zjistit, zda třeba moje nejlepší kamarádka nepíše taky na Aryona. :) No, právě proto jsem se chtěla přihlásit do této komunity, abych neměla nutkání mluvit jinde, kde by to třeba nemělo takové pochopení a hlavně by ten člověk pak už "věděl". No nevím, asi v tom sama nemám jasno.
Jak říkáš, mě by také bylo trapné mluvit se svými dětmi o tom, že ráda dostávám na zadek. Stejně jako s rodiči. Ale někdy ai říkám, že by bylo jednodušší, kdyby prostě věděli :) A s tou dědičností by mě to vážně zajímalo.
To je zase spoustu otázek na mě. Já ani nevím, u mě u¿ byly v dětství nějaké příznaky, naši se mnou nikdy o ničem nemluvili, nikdy jsem ke nenachytala, neslyšela... Pak to bylo nějak latentní a až při milování s přítelem jsme zjistili, co se mi líbí. Hrozně jsem se styděla a nevěděla, co to se mnou je, ale on mě přesvědčil, že nejsem úchylná, ale jeho zlobivá holčička a přesto, nebo spíš právě proto mě miluje. Je to naše tajemství, spanking nás moc spojuje a nedokážu si představit výprask od někoho jiného než mého milovaného... Nebo dokážu :-D, ale nechtěla bych.
Když mě přesvědčil, že jsem normální a že ho baví mi dávat výprasky, začala jsem zuřivě googlit a objevila Deník. Hltala jsem všechny ty příběhy a oči mi lezly z důlků. Pak jsem občas něco taky napsala.
Mimochodem, pamatuješ si, myslím, žes to byla ty, kdo označil jednu mojí povídku za regulérní porno na papíře? :) Pělně děkuju :-D |
Registrace nového uživatele 
