Ve scifi románech Jean-Pierre Garena s hlavním hrdinou Markem Stonem (mimochodem - nějaký výprask se najde skoro v každé jeho knize) vystupuje také inteligentní robot jménem Ray, který je dokonce schopen souložit. Tipoval bych, že něco podobného je i Pěstoun. Ta společnost, ze které je Fulgurova povídka, se mi docela líbí. Vkládá do mě naděje, že není vyloučeno, že přijde doba, kdy kromě toho, že děti nevědí co je to výprask, nebudou mít také ani tušení, co je to Bible.
Je pravda, že je obrovský rozdíl mezi "lidem" a "lidmi". Termín "lid" byl zřejmě vymyšlen, aby se jeho jménem, tak jako předtím jménem Boha, daly páchat ty nejohavnější zločiny. A, jak se praví ve vtipu z bolševické éry, zatímco lid si přeje to a to, lidi na to zvysoka kálí.
Ideální by byla společnost, která by se řídila podle komunistického hesla: "Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb."
Jenže to je utopie, a na to také bolševici dojeli. Zejména proto, že se k moci dostal právě ten "lid", jehož schopnosti byly nepřímo úměrné jeho potřebám. Ten současný systém není o mnoho lepší. Zřejmě bude asi třeba začít zase od začátku - od prvobytně pospolné společnosti. |
Registrace nového uživatele 
