ad Fulgur:
Já také PC hry nemusím, možná to ale bude tím, že - alespoň ty, které si hrají moji vnuci - mají všechny stejný cíl: postřílet všechny, kteří se na displeji objeví, nebo posbírat vše, co se tam povaluje na zemi. K tomu, aby je člověk vyhrál, stačí se naučit rychle klikat myší.
U her z Fulgurovi povídky bych ale předpokládal zapojení hlavy do tvorby scénáře. A to by mohlo být velice zajímavé. Asi nikdo z vás (snad kromě Ala) neviděl kinoautomat. Tam se v určitém okamžiku zastavil děj, a bylo na divácích, jaké zvolí pokračovaní - samozřejmě možnosti byly omezené - nebylo možné natočit všechny varianty. Zajímalo by mě, co by tenkrát diváci zvolili v případě, že by se jednalo o potrestání dcery, která něco provedla, a měli na výběr výprask nebo domácí vězení.
Je to ale vize do budoucnosti. O něco podbného jsem se pokusil v povídce Andrewovy sny, ve které si protagonista vytvoří scénář a pak se do děje virtuálně zapojí. Není vyloučeno, že to v budoucnu bude možné.
Já osobně bych dal ale přednost cestování do minulosti. Zjistit si ve starých kronikách, že toho a toho dne na náměstí tam a tam dostávala na pranýři výprask na holou in flagranti přistižená něčí manželka, neváhal bych, a šel bych si koupit lístek do první řady.
Škoda, že spangingové produkce takové historické scény netočí. A některé by k tomu neměly daleko. Pokud vím, pokusil se o to snad jen Nu-West v kolekci historických výprasků. Ale právě tohle by v těch videohrách bylo možné. |
Registrace nového uživatele 
