Ukázka z nové povídky - celá je na Aryonově deníku
Jeden den v jiné víře
Joachim se, tak jako každý den, probudil v osm hodin. Včera šel spát poněkud později než obvykle, a tak mu chvíli trvalo, než vstal z postele. Nejdříve vypnul klimatizaci a otevřel okno, aby do jeho ložnice začal proudit čerstvý vlhký vzduch od Labe. Když se oblékl, spatřil na stolku u dveří kreditní karty a klíče od auta jeho manželky Inge. Již několik let měli oddělené ložnice, a tak zprvu nechápal, proč pro jeho ženu tak nepostradatelné věci jsou zrovna tady, pak si ale vzpomněl na dohodu, kterou spolu včera uzavřeli.
Když si Inge před bezmála dvaceti lety vzal, byla druhou vicemiss Hamburku. Děti spolu neměli, a i když zub času již trochu její tehdejší krásu ohlodal, byla stále ještě atraktivní žena. Jenže, bohužel, o co víc jí pánbůh nadělil na hrudi, o to zase ubral v dutině lebeční. V žádném zaměstnání dlouho nevydržela a ani domácí práce nebyly její silnou stránkou. Naštěstí Joachim vydělával dost na to, aby měli pohodlný život, a tak se o jejich domácnost starala dlouhá léta Vera, imigrantka odkudsi z východní Evropy. Přicházela každý den ráno o půl osmé a odcházela v devět večer. Inge tak měla spoustu času na své koníčky, které ale také často střídala. Některé byly neškodné – to když jednou na jaře vstoupila do spolku, který protestoval proti zabíjení zvířat kvůli kožešině. Když přišla zima, bylo jí líto nechat svoje kožichy ožírat moly ve skříni a našla si jinou zábavu. Horší bylo, když se rozhodla udělat ze zahrady u domu útulek zatoulaných koček. I to jí ale naštěstí zanedlouho přestalo bavit. Manžela do svých aktivit nezatahovala, jen občas ho požádala o nějaký finanční příspěvek. Dokázala to pokaždé vysvětlit tak přesvědčivě, že jí Joachim vždy vyhověl. A teď se zdálo, že má nový vrtoch, kterého se týkala ta dohoda.
Včera po večeři ho Inge požádala o „vážnou“ rozmluvu. Chvilku chodila kolem horké kaše, pak z ní vylezlo, že chce konvertovat k islámu. Joachim nevěděl, má-li se začít zlobit anebo smát. Pro jistotu neřekl nic, a začal se tvářit jako při patrii pokeru, a nechal si vysvětlit, jak se ženy muslimů mají dobře. Žijí si spokojeně, nemusí si s ničím lámat hlavu, stačí, když dělají jen to, co jim manžel přikáže…
„Jenže,“ řekla nakonec Inge, „muslimka musí mít za manžela také muslima…“
To Joachima poněkud zaskočilo. Chce od něj odejít, a vzít si nějakého šaška, který místo klobouku nosí na hlavě srolovaný ručník? To se u soudu nasmějí, až jim řekne, proč se chce rozvést. Jenže… dnes je v Německu možné všechno. Inge ale měla v plánu něco jiného:
„…a tak tě prosím, abys konzervoval k islámu se mnou.“
Teď se Joachim rozesmál. Jediné, v co věřil, bylo, že jeho fotbalový klub, Hamburger SV, je nejlepší na světě. Byl ale tolerantní, a pokud si fanoušci jiných týmů o tom svém mysleli totéž, choval se k nim shovívavě, a o jejich omylu je nemínil přesvědčovat. V dotaznících při sčítání lidu sice vždy proškrtával čtvereček „evangelík“, ale zrovna tak dobře takto naprosto nezávazně mohl uvádět, že je žid nebo hinduista. Kdyby tedy s Inge „konzervoval“, nic by se nezměnilo. Jediný problém, který dosud s muslimy měl, nastal poté, co na nedalekou mešitu nainstalovali mnoha set decibelové reproduktory, a on musel spávat za zavřenými okny i v létě, protože hulákání muezzina v časných ranních hodinách ho vždy probudilo. Také o nich mnoho nevěděl. Snad jen to, že mohou mít víc než jednu manželku – to jim ale nezáviděl – jedna Inge byla až až, a že snad i své ženy bijí. Neodsuzoval je ale proto; i když to nikdy neudělal, myslel si, že občas by jeho ženě pořádných pár na zadek velice prospělo. |
Registrace nového uživatele 
