Smutný příběh

Seděl jsem s několika přáteli v hospodě, která se, tak jako snad stovky dalších ve našem království, jmenovala U Jiřího a draka. Posměváčkové říkali, že její název má více společného s jejím současným majitelem, který u křtu dostal jméno George, a jeho drobnou ženou Mary, která byla v širokém okolí známa jako dračice, než s legendárním soubojem pozdějšího svatého se středověkou obludou. Venku, tak jako často v tomto ročním období, pršelo, a my si povídali o všem možném. “Starý“ George čepoval pivo, a bylo na něm vidět, že nemá dobrou náladu. Mary roznášela pivo a najednou uklouzla nebo zakopla, a upustila šest plných sklenic na zem. Všechny se rozbily a pivo teklo místo do našich hrdel po podlaze. Mary ihned odběhla z lokálu do kuchyně, a George, brunátný zlostí, pospíchal za ní a cestou si odepínal řemen. Za chvíli jsme slyšeli pleskání provázené hlasitým nářkem. Bylo zřejmé, že Mary dostávala výprask. Poslouchali jsme a v duchu počítali, jak moc bude bita, a když se George, zapínaje si řemen, vrátil následovaný uplakanou manželkou, která si jednou rukou hladila zadek a v druhé nesla smeták s hadrem, někdo z nás řekl, že každá ženská potřebuje občas dostat na zadek. A protože už jsme předtím nějaké to pivo vypili, od té doby jsme se bavili už jen o trestání nezbedných manželek a dcer.
Většina dávala přednost výprasku pokud možno ihned po provinění; jen pastorova žena a jejich dcery bývaly bity vždy v neděli po bohoslužbě jako pokání za hříchy, které spáchaly v týdnu. Někdo si doma tu svou přehnul přes koleno, jiní je vypláceli položené na klíně. Kromě pastora, který pohled na obnažené ženské tělo považoval za ďáblovo pokušení, a ponechával je tudíž zakryté alespoň spodničkou, ostatní dostávaly výprask na holou. Správce statku, který měl manželku skoro dvakrát tak velkou, jak on, jí přivazoval před výpraskem k trámu v maštali a pak jí mrskal zadnici bičem. Doktor dával přednost vrbovému proutku, protože, jak říkal, dokáže-li výtažek z jeho kůry odpomoci lidem od bolesti, větvička ze stejného stromu, je-li držena v šikovné ruce, naopak bolestí jí způsobenou léčí neposlušnost, odmlouvání a jiné ženské neduhy. Manželky a dcery bývaly trestány vařečkou - to když jejich provinění mělo něco společného s kuchyní, hody mívala také metla nebo řemen a někdy, i když jen málokdy, dostaly naplácáno pouze rukou. Penzionovaný důstojník od kavalérie doma udržoval železnou kázeň pomocí jezdeckého bičíku -v duchu jsem porovnal mohutnou zadnici jeho ženy se stejnou partií těla klisny, na které často jezdil a musel jsem se hodně přemáhat, abych se nerozesmál. Učitel se přiznal, že když měl jednou podezření, že je mu žena nevěrná, tak jí pro jistotu zmrskal zadnici důtkami, a protože teď byl vdovec a sám vychovával dvě dospívající dcery, které byly nejposlušnější a nejpořádnější ze všech dívek ve městě, nepochybovali jsme o tom, že na jejich zadečcích si důtky pochutnávají také. Jen já jsem neměl čím do této velmi zajímavé diskuse přispět. Pak si ale někdo vzpomněl, že byla doba, kdy si manžel mohl k potrestání neposlušné ženy zavolat policejní asistenci, a všechny zajímalo, jestli jsem v místě svého předchozího působení byl k takovému výprasku také někdy povolán. Řekl jsem, že jen jednou, a že na to velice nerad vzpomínám. Bylo by mi ale trapné neukojit jejich zvědavost poté, co všechno na sebe dnes řekli, a tak jsem se dal do vyprávění.