Noir [1251]: odmítáš tím sdílet závazky a normy, které uznává společnost, ve které jsi se rozhodla žít.
no pozor; já se v této společnosti žít nerozhodla... já se sem jaksi narodila. To je tak trochu rozdíl. A to, že neprotestuju nějakým rádoby vtipným happeningem spočívajícím v odhazování svrchního oděvu vprostřed dne a náměstí, ještě neznamená, že s veškerými jejími normami, tabu, zákony psanými i nepsanými et cetera bezvýhradně souhlasím. To teda ani náhodou!
naštěstí nežijeme v době, kdy je nutné dodržovat všechny tradice a normy naší společnosti. Pochybuju, že urazím Zidanovy domácí skřítky, když mu nedovolím zničit si záda při přenášení mne přes práh.
Co mne zaráží, je, že když se někdo rozhodne nerozbíjet talíře pro štěstí, neuzavírat svatbu v kostele, nedorazit (nevěsta) na svatbu v bílých šatech (nebo naopak dorazit, byť s vyjádřením panenství to už jaksi mnoho společného nemá)... vše v pohodě. Ale vzít si tenisky! Nebo si nevzít kravatu! Oh, Bože-ač-v-tebe-nevěřím! Jaké to faux-pas! Kdo určuje ty hranice buran-neburan? A kde na to vzal právo? Když se někdo bude brát ve fraku a druhý v obyčejném saku, neuráží ten druhý vlastně toho prvního relativním snižováním úrovně svatebního obřadu? A co nevěsta... tu sukni by přece mohla mít o centimetr delší... nebo by stačil půlcenťák? NE! Rozhodně aspoň decimetr!
Snižuju hodnotu církevního obřadu tím, že na něj peču a uzavírám svatbu pouze na radnici? Z hlediska státu budu přece úplně stejně vdaná jako někdo, kdo uzavřel svůj sňatek před Bohem - a přitom to pro toho věřícího bude znamenat asi trochu něco jiného než pro mne (ověřeno z rozhovorů s křesťany)?
Právě ve vztahu k vyšší autoritě (státu). Ztrácíš třeba možnost plně využívat soicální systém (zodpovědnost za tvou nezaměstnanost přejímá tvůj partner)...
- ale tohle já přece nedělám kvůli tomu státu! Svou věrnost a podporu vyjadřuju svému partnerovi! Nebudu skládat slib "a budu stát po jeho boku v dobrém i zlém, aby ta starost, ó státe, nepadla na tebe, k tomu mi dopomáhej Bůh, je-li jaký!". Zrovnatak si nebudu měnit jméno jenom proto, abych přidělala práci úředníkům. Cha! Občanku mi teď budete muset předělávat! To jsem se vám pomstila, ej! tančit na vašem hrobě bych teď chtěla! Uh. To všechno dělám kvůli partnerovi a kvůli sobě. Pokud si partner myslí, že mu budu mnohem lepší ženou taková, jaká jsem - tedy zásadně v botaskách - a já s ním souhlasím, vyjádřím mu mnohem více úctu tím, že dám na jeho názor a přání a dostavím se k obřadu v teniskách.
A státu... co když nechci vyjadřovat úctu státu! Stát není konkrétní osoba, které bych se dotkla. A upřímně, imho si stát jakožto instituce mnoho úcty nezaslouží. Moji teda nemá. No, ne že bych to chtěla osobně tahat do svého obřadu, nějaký vzdor vůči autoritám. Nrpřišlo by mi to fér vůči partnerovi - kde jinde bych měla myslet především na něj, než na svatbě. Ale ze stejného důvodu, proč tam nebudu tahat svůj vzdor - tam nechci tahat ani souhlas. A myslím, že toto by mělo být právem každého. A máme my právo je za to soudit? Imho nikoli...
Case: ano, pokud tebe dostavení se ke svatbě v botaskách uráží, máš právo se v nich na svatbu nedostavit. Nepochybně. A jistě tě pro to nebude nikdo kritizovat (pokud je teda nevyměníš za sandály). Ale imho by tě stejně tak neměl nikdo kritizovat, pokud se rozhodneš ženit třeba v lodičkách... prostě je to tvoje věc.
Nojono, já vim, že jsem někdy dost extrémní a že to vypadá (a zcela v souladu s realitou), že jsem svůj smysl pro etiketu odkoukala od Mr.Higginse z My Fair Lady... ale mně zase přijde, že lidi jsou někdy až moc extrémní v posuzování těch druhých, namísto aby si zametli před vlastním prahem (ok, mne nevyjímaje), tak do toho holt občas trochu šťourám. |
Registrace nového uživatele 
