Včera se mi udál první pro mě dojemný vánoční okamžik, cpala jsem prádlo do pračky, když slyším z obyváku "a když to vydržíš až do večera".. no nechala jsem prádlo prádlem, běžela jsem tam a začala jsem jako blázen poskakovat a smát se, prostě radost, jak kdybych byla malá, že je v televizi prasátko :-) V obyváku si tou dobou hrál můj téměř rok a půl starý syn, když viděl, jak se raduju, chvilku koukal a pak se přidal, začal se smát a radovat, nejdřív jako pokaždé, když vymyslím nějakou blbost, jak si hrát, pak se začal smát jako když zjistí, že se jde na hřiště, nebo že přišla babička, a pak se začal smát ještě víc, a poskakoval se mnou ještě snad deset minut a smál se a smál, tak jsem ho snad ještě neviděla, jako by fakt pochopil, že se děje něco ale opravdu výjimečného :-) Vánoce začaly! |