Když jsem byla ještě opravdu hodně malá, tak jsme na Moravě měli tetičku Jarku. Já měla pocit, že jí je asi sto, ale ono to zase tak hrozné být nemohlo. A tak jednou, dvakrát do roka, od ní přišel poštou obrovský proutěný koš. Teda mě přišel obrovský, ale možná to jen bylo v poměru k tomu, jak já byla malá. Nevím, co všechno v něm bylo, určitě ořechy a jablka. Ale nikdy nechyběla krabička převázaná provázkem a v ní vanilkové rohlíčky.
Pro mě to bylo jako z pohádky. Že se poštou dá posílat jídlo v proutěném koši. V životě jsem to pak potkala už jen jedinkrát: V Kájovi Maříkovi, tam to provozovali běžně, ale to byla úplně jiná doba.
No a když jsme na tu Moravu přijeli, tak jsme šli k tetičce na návštěvu. Seděla jsem na obrovské vyřezávané pohovce s polštáři a jedla vanilkové rohlíčky. Nepamatuju si, jak teta vypadala, jen že měla bílé vlasy a byla drobná a stará, vlastně jsem se tam i trochu bála, bylo to pro mě takové ponuré bydlení ve "starožitném stylu", přišlo mi to tam takové mrtvé, já byla holka z paneláku. Ale ty rohlíčky.
|