my se kdysi při zařizování bytu dohodli, že kupovat cokoliv dražšího nebo cennějšího nemá při těch dětech smysl, že až odrostou a budou na to prachy, tak třeba pořídíme něco lepšího.. jako už bydlíme cca 8 let a za tu dobu jsem neměla nikdy tendenci si říct "boože, to je krám z ikei"
jak řikám, ta kuchyn mi vyloženě chybí a chtěla bych ji zpátky a tcháni když se stěhovali a museli pořídit novou kuchyn, tak jsme je do ní taky natlačili, brblali ale neměli moc na výběr a ted kdykoliv k nim příjdem, tak tchýně pořád říká, jak jsou s ní spokojený, že to nemuseli nikde dotahovat od tý doby co ji maj atp.. a to do toho šli s podobným názorem jako tu psal Pučmeloud :)
ale připomnělo mi to ten vtip co jsem ted viděla někde na netu - Věta která nikdy nezazní: "Tady ti synu dávám tu skřín z Ikei, kterou jsem zdědil po svým dědovi" :-) |