Rusko žije mýtem Velké vlastenecké války. Opírá o něj své velmocenské ambice, i když falšuje historii.
Novinář Shaun Walker z Guardianu ve své vynikající knize o politickém využití mýtu Velké vlastenecké války vzpomíná rozhovor s Alexandrem Duginem, v němž zaznělo: „nelze říci, že Putin lidem kult války vnutil, ale také nelze říci, že ho lidé sami o sobě chtěli“. To může být pravda, ale běžní ruští občané nemuseli také sami chtít, aby byl válečný mýtus prezentován způsobem, jak ho prezentuje státní aparát – jak ostatně ukazuje případ Nesmrtelného pluku.
Nesmrtelný pluk, který založili tři nezávislí novináři z Tomsku, je masový průvod ke Dni vítězství, jehož účastníci pochodují s portréty svých příbuzných z druhé světové války. Podle Sergeje Lapenkova, jednoho ze tří zakladatelů a mluvčího této iniciativy, byl pochod zamýšlen jako způsob připomenutí památky rodinných příslušníků, kteří se účastnili Velké vlastenecké války, a to i a zejména v případech, které nezapadají do oficiálního narativu, například když se tito lidé dostali do německého zajetí. Tato idea si získala velkou popularitu a z jednoho ruského města v roce 2012 se do roku 2015 pochod rozšířil do 1 200 měst ve dvaceti zemích.
Schopnost pochodu sjednotit lidi silou sdílené paměti přitáhla pozornost úřadů, zejména když se v roce 2015 blížilo 70. výročí vítězství Sovětského svazu nad fašismem. Moskevské úřady zinscenovaly „nepřátelské převzetí“ celého hnutí – založily jinou organizaci s totožným názvem a donutily dobrovolníky z původního Nesmrtelného pluku, aby se připojili k oficiální „státní“ verzi.
V této nové podobě hnutí začala autenticitu nahrazovat umělost. Školní děti se musely účastnit průvodu s portréty náhodných lidí, nikoliv svých příbuzných. Apolitičnost se vytratila, protože se do čela moskevských průvodů 9. května postavil Putin, často v doprovodu spřátelených zahraničních vůdců. Tímto způsobem stát rozvrátil zjevnou touhu po osobním, apolitickém spojení s válečnou realitou, po příležitosti uctít mrtvé, nikoliv je politizovat.
Docela pěkný příklad toho, jak to funguje (do značné míry to platí obecně). Někdo někde něco vymyslí, či to "nějak" vznikne, začne to fungovat a pokud to úřady nezlikvidují násilím (nejen v Rusku, ale i v Číně či USA - Tanec duchů), ale naopak zjistí, "že by to mohlo být k něčemu", tak si to přivlastní a původní myšlenku zlikvidují - a tím to celé zabijí. Tohle například postihlo prvomájové průvody a průvody (kromě těch založených na ryze lidových zvycích) u nás obecně. |
Registrace nového uživatele 
