„Pět statečných“ čelilo studentům. Pavel zaujal, Fischera potopilo manželství.
Když ale došlo na první seriózní témata, studenti rázem zvážněli. Zatímco se Středula, Pavel, Nerudová i Hilšer vyjádřili, že by v prezidentském úřadu podpořili manželství pro všechny, vystoupil z pomyslné řady Fischer. Nejprve sdělil, že by zákon podepsal, aby si posléze ubral voličské preference střelbou do vlastní nohy.
„Jsem lingvista, proto si nemyslím, že je správné, abychom těmto svazkům říkali manželství, to má zůstat pouze pro muže a ženu, ale to je jenom detail,“ řekl a studenti se na sebe po třídě nechápavě dívali a kroutili u toho nesouhlasně hlavou.
Že jde o krok špatným směrem si uvědomuje i student Kryštof Bohuš. Ten sice prozatím volební právo nemá, jak ale sám říká, je za debatu rád. Mohl si díky ní udělat na jednotlivé kandidáty vlastní názor. „Myslím, že mu to srazí hlasy. Není to úplně správný názor. Když má projít nějaké zrovnoprávnění, měli bychom sjednotit i výraz, aby nevznikaly různé výjimky,“ myslí si.
Krok špatným směrem je tvrzení, že homomanželství je totéž co manželství a že to je rovnoprávné.
„Líbil se mi generál Pavel. Myslím, že nemůže být proruský, když byl tak vysoko v NATO s tím, že musel mít prověrku. Podle mě nás bude tahat na Západ, s čímž souhlasím,“ doplnil student Ondřej Konrád.
Překvapilo ho také, že do debaty nepřišel pozvaný Andrej Babiš. „Jsme studenti, nejsme jeho cílová skupina. Asi ho nezajímáme, protože ví, že většina mladých lidí ho volit nebude,“ doplnil.
Grigárek na něj navázal s teorií, že vyhýbání se debatám je strategií, „aby se neztrapnil před celým národem.“
To stojí za zamyšlení, zda-li má smysl volit někoho, kdo o to vlastně nestojí. |