Důchod nepovažuju ani za konec světa, ani za konec života. Právě naopak, těším se a mám na důchod velké plány a beru ho další a plnohodnotnou životní etapu a chci si ho užít. Nejde o to, že bych se chystal jen ležet a čumět na bednu, to ani náhodou. Hlavní důvod, proč se na důchod těším, je to, že já, čistokrevná sova budu moct konečně fungovat a spát podle svých biorytmů a požadavků svého těla. Čili sice jít spát pozdě, ale ráno spát denně minimálně do devíti hodin. Současná nutnost vstávat 5x týdně ráno do práce a trvalá spánková deprivace mi bere obrovské množství energie, která mi pak chybí. A druhá věc je, v práci jsem 8-10 hodin denně, které taky stojí hodně energie a času. Ty se mi ale v důchodu vrátí a nesmírně mi to pomůže. Plánujeme s panterkou být víc na chatě a zahradě, víc jezdit na výlety a dělat, co nás baví, víc se věnovat našim kočkám, chci víckrát týdně chodit hrát tenis, víc jezdit na kole, víc číst knížky, víc koukat na filmy atd. Odpočívat dle potřeby. Chci si doma důkladně probrat a zinventarizovat svou velkou knihovnu a knížky a další komodity. Doma chci některé věci opravit a zvelebit. Atakdále. Na to teď nemám čas ani energii. Myslím, že do smrti budu mít bohatě co dělat, ovšem bez nutnosti nějakého „musím“. Jestli mi tohle všechno zdraví umožní, to je samozřejmě věc druhá, ale musím doufat a věřit, že ano. Myslím, že v důchodu mi zdravotně hodně pomůže právě to, že budu mít konečně dostatek spánku. Nikdy jsem nechápal nářky některých lidí ve smyslu „co já budu v tom důchodu dělat, já nebudu vědět co s časem, atp.“ To mi přijde úplně mimózní.