Vlastně je můj dnešní e-mail spíš k pláči:
" Novodobá romance o Karlu IV.
Akční drama o pěti dějstvích
Čas děje: Počátek roku 2011
Král Karel s Jitkou z Velhartic
teď zasedli si k dubovému stolu.
Ti dva již pili mnohou číši spolu
a zapěli si z plných plic.
„Nuž dej sem zlaté číše páže
a nalej vína, dolej výš,
dnes milá Jitko cosi zvíš,“
král Karel vesel káže.
Pak zavdal si a rázně utřel bradu.
„Právě se vracím z nebeského hradu
a ve své duši nebudu mít klid
dokud se nedozvím, jak má se český lid.“
„Můj milý pane, chceš-li zvědět více
tož v přestrojení opustíme Velhartice
a máš-li v sobě dosti odvahy,
tak vydáme se pěšky do Prahy.“
Dříve než noc se v jitro přetavila
Jitka s králem hrad svůj opustila.
Mělnickým vínem lehce opojeni
za poutníky jsou oba přestrojeni.
Hned v první krčmě poručil král pivo.
„A sakra, nějak podražilo.
Doufám, že lidu nežije se těžce.“
Vece, když tahá groše z měšce.
„Tož radši Jitko popojdeme dál,“
dí římský císař, z boží vůle král.
A tak jdou dále, stále pospolu
okresní cestou, plnou výmolů.
„Což v Čechách nejsou cestáři?
Či se jim práce nedaří?“
Diví se císař převelice
když přicházejí do Sušice.
Pohlédni Jitko, toť i moje dílo
za šest set let se příliš nezměnilo.
Však co to vidím za davy
na břehu řeky Otavy?“
„To trhovci jsou milý králi
co přišli k nám z veliké dáli“
„Toť zřím, neb mají šikmý zrak.
Mně z toho as chytne šlak.“
„Zboží mi cetky připomíná,
na všem je nápis Made in China.
Já spálil bych jej na hranici.
Což Češi nejsou obchodníci?“
Do Prahy vešli časně zrána
tam co dnes stojí Prašná brána.
Karlovi slov se nedostává,
z toho co vidí, točí se mu hlava.
Ta brána, kdysi dřevěná
je z kamene a není zavřená.
To krále velmi potěší.
„Mí Pražané se těší bezpečí.“
Tam co kdys stála malá branka
čte nápis Česká národní banka.
Zvědavost jeho nezná odklad.
„Tam králi leží český poklad.“
„Jak veliký je,“ ptá se král.
Odpovědi té se nenadál:
„Mínus bilion a další miliardy.“
Král málem omdlel z této dardy.
Rozhořčen vece Karel na to
„Kdo rozkradl mé české zlato?“
Rozzuřen z téhle pohany,
spěchá na Pražské Hradčany
„Hle Jitko, jaký krásný sál !
Zde cítím se zas jako král.
Něco mi ale v duchu říká,
že přicházet vidím následníka.“
„Že Václav jeho jméno je?“
Král upřímně se raduje.
„Tak v tomhle není žádná změna,
i já měl syna téhož jména.“
Však v tom je Václav zarazí.
„Máte občanské průkazy?“
„Mám svoje slovo, a co je víc!
Král Karel jsem, zde Jitka z Velhartic.“
„Chci zjistit, proč v bance není
královské zlato, celé české jmění.
Že tuneláři? Hněv mě jímá.
Já nazval bych to: Sprostá zlodějina
Jak ztrestali jste podvodníky?
Že na Bahamách jsou a zdrhli do Afriky?
S tím na mne nechoď, milý synu!
Tuším, že i ty máš na tom vinu.“
Já na tvém místě stínám hlavy
nebo je v koši spouštím do Vltavy.“
Králi se červeň žene v tváře.
„Jitko, zavolej rychle pro lékaře.“
„Že nejbližší je někde v Německu?
Tak doběhni mi aspoň pro decku
vína mého zprvu trpkého
nakonec však milého, mělnického.“
Král unaven byl a na lůžko si leh,
smutně vzdychl nad tím co zvěděli.
„Kam jsme to moji Češi dospěli,
vždyť skončili jsme všichni v p..... " |