Pan Kohn, občan SSSR, dostal vystěhovalecký pas do Izraele. S sebou vezl pouze jediné zavazadlo. Na hranicích ho musel otevřít a celník z něj vyňal bustu Lenina.
„Co to je?“ zařval celník na letišti.
„Pardon, snad kdo je to. To je, soudruzi, jak jistě vidíte, soudruh Lenin. Já se pravda stěhuji z rodinných důvodů ze Sovětského svazu, ale to neznamená, že ho přestanu milovat. A kdo stál u zrodu SSSR? Soudruh Lenin, který je pro mě symbolem svobody.“
„Zbalte si toho Lenina a jděte!“ prohlásili celníci a Kohna odbavili.
Celník v Tel Avivu, jakmile zahlédl bustu, začal se o ni zajímat.
„Co to je?“ zeptal se.
„Snad kdo to je. To je nějakej Lenin,“ začal vysvětlovat Kohn, „tenhle člověk zavinil všechno to utrpení a neštěstí a tak ho chci mít na očích, abych se mohl každej den radovat ze svobody.“
„Vemou si toho svýho Lenina a jdou,“ pravil celník.
Jakmile dorazil do bytu svého bratra, vyndal Kohn bustu Lenina z tašky a postavil ji na stůl.
„Kdo to je?“ zeptal se bratr.
„Snad co je to,“ opáčil pan Kohn, „to je platina.“ |