Jošua pracoval v krámku s konfekcí svého otce. Byl velice schopným prodavačem a otec se radoval, že má šikovného nástupce. O to větší překvapení bylo, když si Jošua našel práci u policie. Jeho otec to nedokázal pochopit. Stále nad tím musel přemýšlel. Koncem týdne to už nevydržel a zavolal synovi, aby se přeptal, jak se mu daří.
"No, tati," odpověděl Jošua, "to je od tebe hezké, že voláš. Plat je v pohodě, pracovní doba není tak špatná, jak jsem si myslel, a kolegové jsou skvělá parta. Jo a s policejním náčelníkem už je domluvenej odběr uniforem z našeho obchodu na příštích deset let. A poslední věc, kterou říkám jen tobě, nikdo to zatím neví... v pondělí dávám výpověď a rukuju do armády." |