Borec z Oslavan se mermomocí chce podívat aspoň jednou v životě do Tokia. Běží na oslavanské nádraží a tam u okýnka vybafne: "Jednou Tokio!"
"Tak to ne. Od nás nejdál tak leda do Košic, pane."
Vyfasuje lístek do Košic, sedne do vlaku, přestoupí postupně v Moravských Bránicích, ve Střelicích, v Brně, v Bratislavě, a doputuje až do Košic. Tam vyhledá hned pokladnu: "Jednou Tokio!"
"Tokio?" uchechtne se ženská za pultem, "Odtud se dostanete tak nejdál do Moskvy!"
Sebere tedy aspoň lístek na Moskvu, čeká do večera, sedne do vlaku a druhý den navečer je v Moskvě. Přiběhne k tamější pokladně: "Bilet Tokio!"
"Neznáme. Nejvzdálenější od nás je... Vladivostok!"
Borec druhý den ráno sedne na lůžkáč do Vladivostoku, po týdnu je v cíli a hned si to hrne k pokladně: "Bilet Tokio!"
Ajzboňák mu překvapivě vydá lístek na vlak i na trajekt až do Tokia. Borec 14 dní prolézá Tokio, nakonec se mu omrzí, a tak si to po snídani štráduje zpět na tokijské nádraží a přistoupí s obavami k pokladně: "Jednou ee... Oslavany?"
"Lístek na 10:00 nebo 10:30?"
"A jaký je v tom rozdíl?"
"10:00 je s přestupem v Bránicích." |