selitJá si myslím, že pokud si dítě do dvou let rádo hraje se šíleným pískajícím růžovým slonem, tak to nějaké děsivé stopy na jeho psychice nenechá, on ten slon taky zase až tak dlouho nevydrží. Ale teleblbís jsou v televizi prakticky nezničitelní, navazují se na ně další a další příšernosti (tele-plyšáci/gumáci, trika s tele-logem, zblblí příbuzní, kteří to nakupují...), kterých se nedá zbavit tak snadno, pokud je na ně dítě z televize zvyklé. A představa, že jdu za ruku s dítětem, kterému na hlavě sedí čepiška s anténkou, mi působí osypky jen při pomyšlení.
Naopak dítě v modrých kalhotkách s lízátkem v ruce mi vcelku nijak neva. Ano, je to o rodičovských zvycích a o vkusu. |