Ne, ale jestli je to delší než sloupek, tak bych to asi nedala. Zas tolik tenhle typ humoru nemusim. I když samozřejmě neznám to, takže nemůžu říct určitě. Ale co miluju, je "Hýta a Batul" :)
Všechno začalo, když dotyčný mladý muž slíbil své sestře - neprozřetelně - že dohlédne v době její nepřítomnosti na tyto dva kloučky.
Jeho sestra potřebovala odjet do New Yorku, aby tam vyřídila nějaké formality - pozůstalost po vzdáleném příbuzném. Samozřejmě - měl to být jen občasný dohled, jinak je tu přeci služebnictvo... Filozofu Rudolfovi bylo krásných třicet a rozhodně měl na měsíc, který se chystal prožít v příjemném venkovském sídle své sestry, zcela odlišné plány.
Tak trochu donchuán si představoval tamější letní pobyt zcela jinak a na nějaká nevypočitatelná mrňata rozhodně neměl správnou dávku trpělivosti. Ovšem zmíněná skřítčata byla totálně nevyčerpatelná ve svých divokých nápadech...
Našla jsem jenom tuhle ukázku, ale jsou tam daleko lepší pasáže.
"Já ci vidět tvoje hodinty," podotkl Karlík, popadnuv můj řetízek a převaliv se mi na klín.
"Ó! – ó! – to já taky!" křičel Jeník a pospíchal, aby se mi dostal na druhé koleno, otíraje si přitom střevíce o mé kalhoty a šosy mého kabátu. Každý ten rarášek objal mě jednou rukou, aby se udržel. Vyndal jsem hodinky za tři sta dolarů a ukazoval jim ciferník.
"Já chci vidět, jak se točí kolečka," pravil Jeník.
"Já chci vidět točit tolečta," opakoval Karlík.
"Naprášilo by se mi do hodinek a hodinky by se pokazily," vysvětloval jsem.
"Ci vidět točit tolečta," pravil Karlík ještě jednou... Poté mu dolní čelist sklesla a on vřískal: "Á – á – á – á – á – á – ci – vidět – točit – to – leč – ta." |
Registrace nového uživatele 
