Formou hry se snažíme. On byl dneska možná průšvih v tom, že tam bylo milion lidí, takže cákali hodně, prostě zmatek. Minulý týden jsme byli v bazénu, kde bylo minimum lidí. Předtím jsme byli na Slapech, kde se vůbec nebál, přestože takový otevřený prostor - fakt zase je, že se tam lidi víc rozlezli, nebylo jich tolik na jednom místě nahuštěných.
Mně právě přišlo zvláštní, že v posledních týdnech už to zlomil, měl radost, že se mu vede líp a líp, chválili jsme ho hodně moc, viděl, že i my máme radost. Do toho jsme mu už předtím mnohokrát vysvětlovali, že se nemusí bát, zvlášť když má pás, který ho nadnáší, a že my navíc jsme pořád u něho.
Dneska jsem teda trochu vypěnila, šlo i o to, že mi mezitím Toňa vlítla do velkého bazénu s rukávky, ona se vody nebojí, ale stejně, člověk ji musí mít na očích. No tak jsem Mika chňapla a vlezla tam s ním, držel se mě jak klíště, až mě poškrábal. Ale snažila jsem se mu ukázat, že ho pás prostě krásně nadnáší, chytla jsem ho za ruce a vozila ho. No ale nevím, dneska je jasné, že jsem to nezlomila. Zas si říkám, že by nebylo od věci, kdyby trochu plavat uměl, až začnou chodit se školou. Pamatuju na neplavce, jak je strkali zpátky do bazénu, ti byli vyděšení (kamarádka strachy z plavání se školou dokonce zvracela). Já už plavala naštěstí, takže tohohle jsem se bát nemusela. |