Když jsme teď o prázdninách byli u rybníka, byl syn ochoten si namočit max. kotníky, i když bylo horko, slunko pálilo a všichni jsme šli společně do vody - my rodiče, naše děti i několik známých, s nimiž jsme na dovolené byli. Ani příklad ostatních ho tedy nepřilákal do hlubší vody, jen si na hranici voda/břeh stavěl potůčky a přehrady. Já jsem mu i nabízel, že budu jen s ním a že se budeme seznamovat s vodou spolu a v bezpečí. Máme čtyři děti, takže být sám s rodičem je pro ně často hodně lákavé. Ale - nevím, jestli na té situaci neviděl spíš to, že ostatní jsou ve vodě samostatní, zatímco jemu se musí někdo věnovat - jako že ho to shazuje před ostatními. A takhle ho shazovat jsem zase nechtěl...
U psychologa jsme byli zatím poprvé, další návštěva je za tři týdny, uvidíme. Zatím poradil synovi, aby si navozoval představu, že je ve vodě a plave, i mimo vodu a snad to prý pomůže...
Asi se ve škole domluvíme, že by zatím neplaval, dokud nepokročíme u psychologa a dál uvidíme. Možná by opravdu pomohlo i to, že by to neměl povinné...
A jak psala Aiwai, on výborně běhá - byl snad druhý nebo třetí ve třídě, na míčové sporty je taky šikovný, ( ale musel zlomit nějaký ostych, ve škole hrát nechtěl za žádnou cenu, přestože na ulici s klukama ze sousedství hraje často a rád a docela dobře, no, koncem školního roku už hrál i v té škole ) a tak dál.
Snad i to plavání chce jen zlomit odpor k vodě a bude to dobré... |