Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Diskuze na Lopuchu,
pohlazení na duchu

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Výchova dětí [ŽP: 12 týdnů] (kategorie Partnerství) moderuje Mondy.
Archiv
Všechny vás tu vítáme a přejem dobrou pohodu k diskusi!

Linky:

Karin a Karinčata
meg..i a její dvě cácorky
Ka dodala Matýska...
...a Log Maruščin web :o))
Alnagonova Žofi
Theophillina Andulka - sluníčko
Andulka - new a celý komplet sluníček new! :o))
Bouchiho Péťa a Péťa2
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 2550 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
elanorka elanorka 26.2.2013 10:01  21125
Tak si to všichni pamatujme a vyhněme se tomu při výchově vlastních dětí :-).
tigo Tigo Ironical, pedantical, cynical bitch - who wants to touch me? ‹(•_•)› 26.2.2013 09:46  21124
Jo, tohle apelovani na tp, ze "ma mit rozum" mi prislo vzdycky desne pitome, zvlast kdyz casem ten mladsi tez dospel do veku, kdy ten starsi driv "uz mel mit rozum" a stale byl omlouvan jako ten, co tomu prece jeste nerozumi.
anka Anka Když je někde něco dobrého k sežrání, - tak je rouhání to nesežrat. 26.2.2013 09:30  21123
Já to taky nikdy nebrala jako nějakou extrémní křivdu, jen si pamatuju, že jsem se jednou za čas vztekala, že je to nespravedlivé, že já jsem a VŽDY budu ta starší a tím pádem podle nich i rozumější, čímž se mi argumentovalo, když bylo potřeba, abych ustoupila. A brácha naopak moc dobře věděl, že máma v konfliktu mezi mnou a bráchou bude vždy spíš apelovat na mě. Takže takové ty klasické sourozenecké bitky, kdy já se snažila být potichu, i když to bolelo, kdežto on naopak křičel až zbytečně, takže na dálku to vypadalo, že vraždím jen já jeho. A pak přišla matka a na veškeré argumenty řekla, že mám mít rozum. To jsem teda pak scénu udělala.

Ale je fakt, že táta to vyvažoval, v mých konfliktech s mámou většinou umravňoval spíš ji.
tigo Tigo Ironical, pedantical, cynical bitch - who wants to touch me? ‹(•_•)› 26.2.2013 09:08  21122
Vsak ten starsi byl driv taky maly a ten maly brzy doroste. Prijde mi hrozny cist, ze jedno dite "bavi" rodice vic. To druhe za to prece nemuze. My byli doma tri a nepamatuju si, ani z pozdejsich rozhovoru v dospelosti nic takoveho nevyplynulo, ze by se nekdo citil odstrkovanejsi nebo naopak protezovanejsi. Jasne, brachum jsem zavidela, ze uz jsou velky a muzou treba zustat dyl vzhuru a podobny ptakoviny, je zase nebavilo tahat me s sebou ven, ale jinak nevim o tom, ze by nekdy nekdo z nas mel pocit, ze se mu rodice venuji/nevenuji jinak nez ostatnim.
valkil valkil Něco něčeho je ve skutečnosti - ničím ničeho 26.2.2013 08:28  21121
Jsem prostřední a ti to mají přeci nejtěžší :-) Starší brácha byl starší brácha a tomu mladšímu se hodně ustupovalo, což uznává i moje matka. Bohužel se mu ustupuje ještě ve třiceti, ale to už je o něčem jiném.

selit: Máme podobné věkové rozložení dětí. Jsou od sebe o dva roky, staršímu bude v květnu sedm. Neřekla bych, že by mě starší bavil víc, i když podobně jako ty - taky mě baví s ním sčítat, odčítat, číst už takové ty věci pro starší, už je s ním rozumná domluva vcelku. Naopak mě ale kolikrát naopak štve, jak už je takovej znuděnej, mladší holka si vystačí víc sama, je taková bezprostřednější zatím.

Ale mladší mi přijde taky míň průbojná, hrozně se po všech opičí, jak je v kolektivu, neudělá nic ze svého popudu, dělá jen to, co zrovna oblíbená kamarádka. Doma zase to, co brácha. Dost mě to rozčiluje a nevím moc co s tím.
Každopádně asi je dobré brát dítě, jaké je. (Což je tedy kolikrát hodně těžké.) Najít si s ním něco společného. Baví třeba mladšího něco jiného než bráchu? Něco, čemu byste se spolu mohli věnovat spolu?
laura Laura 100% sure! 26.2.2013 00:07  21120
Foxka [21110]: To třeba taky, ale to mi nepřijde tak blbý jako to, že to odsere ve finále to dítě, který za nic nemůže.
renda Renda 25.2.2013 23:37  21119
Ja sem ze tri nejstarsi a presne, musela jsem mit rozum, postarat se sama o sebe a pripadne pohlidat i segry...
aiwai Aiwai alea acta es 25.2.2013 22:47  21118
v podstate to same jako ja
anka Anka Když je někde něco dobrého k sežrání, - tak je rouhání to nesežrat. 25.2.2013 22:43  21116
zkřivit!
anka Anka Když je někde něco dobrého k sežrání, - tak je rouhání to nesežrat. 25.2.2013 22:42  21115
Chm, také jsem to u nás jako starší sourozenec vnímala spíš tak, že já jsem ta větší, chytřejší a rozumější, tzn. nechá na sobě dříví štípat a postará se o sebe sama. Kdežto tomu o tři roky mladšímu nebožátku se nesměl skřivit vlásek ještě ve dvaceti a dodnes především matka s babičkou sbírají klacíky z jeho cestičky.
(A to si rozhodně nestěžuju na špatné dětství, materiálně jsem na tom hůř nebyla, neodstrkovali mě, s bráchou mám dobrý vztah a s rodiči také.)
aiwai Aiwai alea acta es 25.2.2013 22:37  21114
jsem taky ze dvou deti, ale u nas byl vetsi vekovy rozestup a bracha byl jako maly casto nemony a tak sem se spis stala tim druhym ditetem .. Asi je dost tezke davat obema detem stejne
pavlajs pavlajs 25.2.2013 22:32  21113
Mno jednu zkušenost bych měla .... osobní.
Narodila jsem se jako první a pravda, že mi asi byla věnovaná pozornost, ale s tím na mně byl vyvíjený tlak na to, že budu beze zbytku plnit rodičovské sny - kolem mě vysněné. To nemluvím o tom, že jsem musela být ta rozumná a ustupovat mladším sourozencům.
Ujištuju, že nic moc! Ale to je samosebou na rodičích a a protože mám jenom jednoho potomka, tak z tohoto úhlu nemůžu sloužit.
selit selit Jen jedno jest jisté - post coitum omne animal triste! 25.2.2013 22:16  21112
Zajímalo by mne následující:Mám staršího syna,skoro 6 letého a druhéno,o 1,5 roku mladšího.V poslední době se velmi často zamýšlím nad tím,že nespravedlivě větší koláč mojí pozornosti sklízí ten starší.
Jednak jeho problémy jsou pro mne zajímavější-je vždycky radostnější například ho učit sčítat a odčítat,než mladšího učit počítat do 15.Navíc ten mladší je se svou pozicí druhého vlastně smířený,je neprůbojný,což ten starší je pravý opak.(Což sleduji i v případech synů u svých přátel,je to možná obecné)Například staršího syna když se člověk zeptá,co chce k Vánocům,chrlí jeden dárek za druhým,z mladšího jsme museli páčit 2-3 dárky měsíc.Ve finále to pak dopadá,že kdo žádná přání nemá,tomu se taky neplní.

Vesměs je klasický průběh takový,že se vlastně věnuji tomu staršímu.Pak přijde chvíle,kdy si uvědomím,že to není dobře a začnu se zajímat,co by mladší chtěl.Zjišťuji,že neví a nic nechce,spkojený moc není,ale je smířen se situací a vlastně to považuje za normální.(Což mi přijde strašné)Takže z něj chvíli páčím,co by tak chtěl,pak to vzdám a zase dělám něco,co chce starší.

Máte někdo podobnou zkušenost?Jak to řešíte?

selit selit Jen jedno jest jisté - post coitum omne animal triste! 25.2.2013 22:00  21111
Není zbytečné kolem této otázky stavět chatrnou stodolu z laciné filozofie?
foxka Foxka Everybody hurts...sometimes. 25.2.2013 19:32  21110
Když už to takhle provnávat, tak upřednostnila zavděčit se společnosti před zodpovědností vůči sobě (ne vůči dítěti).

[ 2550 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt