TigoTaky jsem to měla podobně, dokonce si do nějaké doby myslela (tak cca do 23 let), že vůbec nechci děti. No a teď bych si klidně dala říct i třetí. Ale v žádném případě si nemyslím, že to zvládám levou zadní, naopak. Každopádně s výchovou se snažím a nevím jak dopadne - hrozný, jaký to má nejistý výsledek :) Ale na druhé straně, když se setkávám s jinými dětmi, mám pocit, že ti naši jsou ještě docela slušní, normální, nikterak extrémně spratkoidní. Každý má ovšem o výchově jinou představu, no.
Jo a doteď se nevrhám ke kočárkům, semtam si něčí mimino i pochovám a nevadí mi to, i si sama vyžádám, ale že bych bez toho nemohla žít... Ani teda nejsem ten typ matky, co si k sobě s radostí bere na návštěvu cizí děti. Někteří fakani mě štvou, ale zároveň si nemyslím, že ti moji jsou nejkrásnější, nejchyřejší atd. Možná jsem ale moc kritická :-) |