To mi připomíná dnešní cestu vlakem domů. Ve stejném vagónu seděla skupina dětí cca 1. třída. V uličce stál pán středního věku, který mi vzhledem i oblečením připomínal nějakého manažera. Celou cestu jim vykládal historky o Karlu IV., ale takovým způsobem, že jsem litovala, že sedím tak daleko od nich a blíž není místo. Původně jsem si chtěla číst, ale nakonec jsem poslouchala o Blance z Valois, o tom, jaké měl dětství s Janem Lucemburských, magičnosti čísel 1, 3, 5, 7, 9, 7, 5, 3, 1 v souvislosti se stavbou Karlova mostu, o čemž jsem neměla ani tušení (historku o číslech zakončil slovy: Tak děti, dříve se tomu říkalo magie, ale my už dnes víme, že to je co? ... a holčička řekla: "Zázrak." Pán ji opravil: "Ne, je to prostě matematika."
Ten chlapík byl boží, vyprávěl to velmi srozumitelně, přizpůsobil to dětskému mozku, pokládal dětem v průběhu různé otázky.
Historka o Blance z Valois a slavících se mi moc líbila, podal ji výborně, ale trochu ve mě hlodala pochybnost. Teď jsem si ověřila, že to bylo trochu jinak a na jiném hradu, ale tak co. Ty děti si detaily stejně nezapamatují, důležité je, že to neinfantilní a zábavné povídání fungovalo, děti ho žraly, ve vlaku nebyl bordel, učitelky byly klidné a děti mají nadstavbu k tomu, že se byly v Praze podívat na Karlův most. |
Registrace nového uživatele 
