ŠkolyZajímavé téma, přinutilo mě hodně přemýšlet a vracet se.
Mně dala základka hlavně jazyky (angličtina od třetí, ruština od páté a němčina od sedmé, hlavně ty první 2 na slušné úrovni, ze které jsem čerpala ještě na vysokých) a základy fyziky a chemie - ten rok, co jsme je měli na střední, byl jen opakováním. Ze zeměpisu a biologie si myslím nepamatuju vůbec nic, z matiky jen "kupecké počty" - a neposunula jsem se v ní ani na střední, kde jsme ji měli 2 roky. Střední (zdravotka, obor dětská sestra) mi kromě poznání, že se nehodím pro práci v nemocnici, dala spoustu vědomostí o zdravém těle i nemocech a léčení, které se mi hodí dodnes, i když ne profesně, základy psaní všemi 10 (nepovinný předmět psaní na stroji v třeťáku, na který jsme musely povinně chodit všechny), základy hraní na zobcovou flétnu (stejně povinný nepovinný předmět), a díky zapálenému češtináři a úžasnému třídnímu, který nás měl na ty 2 roky dějepisu, které tam byly, další 2 roky na psychologii a ve čtvrťáku na občanku (to se brala filozofie), taky celkem slušný všeobecný rozhled. Co z toho uplatňuju v současné profesi, to nedokážu vyjádřit čísly, je to jen takové "vědomí", které mám.
S VŠ je to podobné - učili jsme se pokaždé spoustu věcí, které přímo neuplatňuju, ale mám to jako základ, o který se můžu opřít. A samozřejmě nějaké praktické a přímo uplatnitelné věci taky, i když asi jako každý jsem toho po nástupu do práce musela spoustu lapat od kolegů. |