;o)Šmitec!
Ve slově šmitec se píše -i-, ačkoli se obecně soudí, že jde o nespisovnou podobu slova smyčec, tedy odvozeninu od „vyjmenovaného slova“ smýkat. Tato úvaha má však dvě chyby. Slovo šmitec nelze považovat za synonymum k smyčec, protože se používá jen jako slovo citově zabarvené ve smyslu příslovce „dost“, kdežto smyčec je podstatné jméno skloňované ve všech pádech a obou číslech s jasným hudebním významem. Druhá chyba: sloveso smýkat a také zamykat, odmykat, vymykat (se) a další předponová slovesa mají k sobě dokonavé tvary na -m(e)knout: semknout i smeknout, zamknout i odemknout, vymknout aj., paralelně k nimž existuje jiné sloveso mikat, dnes téměř neužívané, a to má k sobě dokonavé miknout „kmitnout, mrsknout, švihnout“. A. Jirásek píše, že „se začaly mikat a blýskat motyky, lopaty“, Mrštíkové popisují, že „sýkora mikne ocáskem“. Toto mikat/miknout etymologicky souvisí se slovem kmitnout (podrobněji o tom píše V. Machek v Etymologickém slovníku českého jazyka). Jungmannův slovník nás poučuje, že slovo šmitec kromě toho, že je nespisovně používané ve významu smyčec, znamená také mušku tiplici, menší než komár, která se večer objevuje v hejnech. Jungmann cituje také hromadné jméno šmičí se zdrobnělým šmičisko ve významu „sítiny, hustý porost bažinatých míst, okrajů vodních ploch“
s odvozenými přídavnými jmény šmičný, šmičnatý, šmičový „plný stín“. Všechny tyto tvary ukazují, že spojení slova šmitec s podstatným jménem smyčec vzniklo pod vlivem falešného etymologického povědomí a není původní. A protože slovo šmitec, které etymologové nespojují se slovem smýkat, tedy ani se slovem smyčec, není ve vyjmenovaných slovech, nevidíme důvod psát v něm -y-. Povědomí, že šmitec je „totéž“ jako slovo smyčec, mohlo být posíleno i skutečností, že v citově zabarvených slovech se na počátku s- a š- často zaměňuje; máme například lidový tvar šmejknout vedle spisovného smýkat. To však nelze srovnávat.
|